Epilepsie připravila Alenu o první lásku, mateřství si vzít nenechala

Dnes je hrdou mámou dospělé dcery. Cesta k dítěti však byla kvůli nemoci velmi složitá.

Dokud totiž Alena nepotkala svého manžela, epileptických záchvatů se zalekli všichni dosavadní Aleniny partneři – a to včetně její první lásky. První těhotenství přišlo krátce po svatbě, lékaři se však postavili zásadně proti. Alena musela přijmout nejtěžší rozhodnutí a podstoupit potrat.

Druhé těhotenství už bylo plánované, ale ani v tomto případě nepřišel šťastný konec. Alena potratila tentokrát samovolně. Epileptické záchvaty se ozývaly průběžně – jednou Alena upadla v metru, jindy na ulici. Počet denně užívaných léků se vyšplhal až na patnáct. V devětadvaceti letech Alena otěhotněla potřetí. „Strávila jsem tři měsíce v nemocnici a zbytek doma, ale na konci na mě čekala vytoužená zdravá holčička“, vzpomíná Alena dojatě.

Alenin příběh má šťastný konec. Z vymodleného dítěte je dnes dospělá žena a díky operativní léčbě už Alenu epileptické záchvaty, které jí tolik zkomplikovaly život, netrápí. Přesto zůstává Alenin život propojený se Společností E, která poskytla Aleně pomoc v době, kdy to potřebovala.

Jsme rádi, že máme Alenu v našem týmu v květinové dílně Aranžérie!

Další příběhy

Být sourozencem člověka s epilepsií je těžká role. Nebojte se říct si o pomoc.

Epilepsie provází Anetu celý život i přesto, že ona sama ji nemá. Aneta je usměvavá a pozitivní slečna, ale vždy tomu tak nebylo. Starost o bratra s epilepsií jí přinesla mnoho těžkostí a smutku. Co zažívala, jak se jí vše podařilo zvládnout a co k tomu potřebovala, se dočtete v rozhovoru.

I kdyby přišel jen jeden člověk s epilepsií, bude mít akce pro mě smysl

Tomáš je studentem fakulty humanitních studií a DJ. Díky své sestře žijící s epilepsií si uvědomil omezení, která lidé s epilepsií mají. A rozhodl se to změnit. Přečtěte si rozhovor s pořadatelem historicky první „epileptic friendly rave“ akce s názvem NO STROBE.

Život s asistenčním psem mi změnil život. Nejen mně, ale i mému okolí. Nebojte se být jiní

Marek a jeho signální pes Rey jsou nerozlučná dvojka. Dva velcí sympaťáci. Mají mezi sebou pouto, které by jim mohl leckdo závidět. Rey hlídá Marka jako oko v hlavě, i tak jsem měla tu možnost si Reye pohladit a seznámit se s ním. Stejně tak i Marek Reye neustále hladí a hlídá si ho. Jejich vztah se nedá popsat, to se musí zažít. S Markem jsme si povídali o tom, jak mu signální čtyřnohý parťák změnil jeho život s epilepsií.