Etický kodex Společnosti E

Tlačítko

Při práci s člověkem s epilepsií vnímáme konkrétní omezení z epilepsie plynoucí, ale nechceme, aby nemoc zabrala jeho celou identitu, naopak hledáme kapacity, možnosti a síly každého, kdo se na nás obrátí. Do přímé práce s lidmi s epilepsií zavádíme takové přístupy, které druhé zmocňují, posilují a kdy aktivně participují na řešení své situace. Cílem naší práce je nabídnout pomoc a podporu těm, kteří chtějí, mohou a sami se snaží v životě i ve společnosti lépe uplatit.

Ve své práci uplatňujeme následující etické a metodické zásady sociálního pracovníka:

  1. Sociální pracovník zná právní rámec, svoje pravomoci a odpovědnost vyplývající zejména z
    • Listiny základních práv a svobod,
    • Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením,
    • Občanského zákoníku,
    • Etického kodexu sociálního pracovníka ČR,
    • uzavřených smluv.
  2. Sociální pracovník si uvědomuje a reflektuje
    • svoje hranice, včetně hranic své odpovědnosti vůči člověku, kterému poskytuje podporu,
    • svoje stereotypy,
    • svoji vůli, práva, a preference,
    • hodnoty a to, jak vlastní hodnotové nastavení může ovlivňovat informace, možnosti řešení atd., nabízené podporovanému člověku,
    • případný střet zájmů.
  3. Sociální pracovník aktivně zjišťuje
    • vůli, preference a hodnoty podporovaného člověka a vnímá jejich význam pro každodenní život a řešení situace,
    • kontext rozhodování podporovaného člověka,
    • zda jsou respektována práva podporovaného člověka,
    • zda podporovaný člověk rozumí důsledkům navržené spolupráce a svých rozhodnutí,
    • jak je podporovaný člověk spokojen s důsledky svého rozhodnutí a spolupráce se sociálním pracovníkem, zda rozhodnutí a spolupráce splnili jeho očekávání a vedli k zamýšlenému cíli.
  4. Sociální pracovník bere vážně člověka, kterému poskytuje podporu, což znamená, že
    • aktivně mu naslouchá,
    • učí se porozumět významům jeho sdělení v kontextu toho, jak jej poznal,
    • dbá na jeho názory a soustavně k nim přihlíží,
    • informacím důležitým pro jeho rozhodování a vzájemnou spolupráci,
    • možnostem a rizikům různých variant řešení a důsledkům spojeným s rozhodnutím a spolupráci se sociálním pracovníkem.
  5. Sociální pracovník zajišťuje, aby člověk, kterému poskytuje podporu, rozuměl
    • informace potřebné pro realizaci podpory, spolupráce a rozhodování,
    • způsoby, jimiž lze podle zkušeností naplnit vůli, preference, práva podporovaného člověka,
    • jiné možnosti a další informace, postaví-li se do cesty překážka,
    • také další spojence pro učinění a prosazení rozhodnutí člověka a spolupráce,
    • zdroje vzájemné podpory lidí v obdobné situaci (peer podpora),
    • varianty řešení,
    • příčiny problému,
    • řešení, které naplní vůli a preferenci při minimálních rizicích,
    • odpovídající cesty řešení rozporu, pokud vnikne mezi ním a podporovaným (včetně pomoci dalšího (nezávislého) člověka).
  6. Sociální pracovník vytváří prostředí pro spolupráci tím, že v souladu s vůlí člověka
    • propojuje další relevantní osoby v případech, kdy je to zapotřebí,
    • organizuje setkání se všemi, kdo mohou pomoci,
    • domlouvá se na pravidlech poskytování podpory.
  7. Sociální pracovník aktivně pomáhá podporovanému prosadit jeho práva, vůli a preference, aby mohl
    • uskutečnit svá rozhodnutí a kroky k nim vedoucí,
    • udržovat si naději na změnu k lepšímu,
    • budovat vlastní sebedůvěru, zdatnost a odolnost.

Inspirací a zdrojem nám pro vytvoření Etických a metodických zásad byl QUIP, z. ú.