Pokud Vám operace mozku může pomoci, nebojte se jí, říká Vlasta

Jednou z příčin rozvoje Vaší epilepsie bylo poměrně bujaré středoškolské období. Co předcházelo prvnímu záchvatu?

Studoval jsem střední školu v oboru gastronomie, bydlel jsem na internátě a prožíval taková rebelská léta. Vedl jsem poměrně nezřízený život plný alkoholu, marihuany a ponocování často až do rána. V té době jsem netušil, co mě následně postihne. I přes zhoršení školního prospěchu jsem dostal na vysokou školu pedagogickou se zaměřením na matematiku a přírodní vědy. Nicméně hned v prvním semestru jsem prodělal velký epileptický záchvat. Po této události jsem školu opustil.

Domníváte se, že na víno byl jen Váš životní styl?

Určitě se na tom nakonec. Věděl jsem, že když to přeženu s alkoholem, většinou se druhý den dostaví záchvat. Hranice pro mě byly dvě piva, tu jsem nesměl překročit. Zpětně jsem však zjistil, že prvotní příčinou mé epilepsie bylo nejspíše akutní selhání, které jsem prodělal ve svých 5 letech. Byl jsem tenkrát pár minut bez kyslíku, v důsledku čehož jsem začal trpět těžkým astmatem. To, že se záchvaty v pozdějším věku objevily, k tomu jsem přispěl velkou měrou sám.

To je poměrně těžké uvědomění. Na vysokou školu už jste se nevrátil?

Nevrátil. V té době pro mě také bylo poměrně těžké najít vhodnou práci. Musel jsem kvůli nočnímu směnám skončit v továrně a pak jsem chvíli pracoval jako barista. Nakonec jsem skončil jako prodavač zdravého rozumu. Byly tam průběžně i nárazové brigády, jak v gastronomii, tak i ve stavebnictví. Bral jsem tehdy jakoukoliv možnost, protože vlivem neadekvátní léčby se můj stav spíše zhoršoval.

Činila Vám epilepsie v zaměstnání?

Dvakrát jsem v práci prodělal záchvat. Jednou to bylo v továrně při noční směně a jednou v obchodě. Z práce v továrně jsem poté na dohodu odešel, protože nebyla možnost pozice bez nočních směn a to jsem nechtěl riskovat.

Jak se k Vaší diagnóze postavilo okolí a zaměstnavatele?

O své nemoci jsem nikdy příliš nemluvil. To, že mám epilepsii jsem přijímacím pohovorem nesděloval, vždy jsem měl lékařský posudek a nesetkal jsem se s tím, že by mě kvůli epilepsii do práce nepřijali. Negativní postoj jsem nevnímal ani v případě, kdy jsem na pracovišti epileptický záchvat prodělal. Pro mé okolí i zaměstnavatele to nebyl problém, nikdo mi neřekl nic špatného a přijal to jako fakt.

Říkal jste, že se vlivem špatné léčby Váš zdravotní stav zhoršoval. Kdy se to obrátilo k lepšímu?

Byl to běh na dlouhou trať. Nejprve jsem se bohužel dostal do rukou schopných neuroložky, která na léčbu epilepsie nebyla kvalifikovaná. Dávala mi stále silnější léky, které nezabíraly a příčinu problému neřešila. I přesto, že jsem se naprosto vzdal alkoholu, stále se zhoršoval. Asi po třech letech jsem doktora změnila a věci se tím daly do pohybu. Nový lékař mě okamžitě poslal na magnetickou rezonanci a výsledky se mu nezdály. Poslal je tehdejšímu docentu brněnské neurologie u svaté Anny v Brně. Tím začal poměrně rychlý sled událostí, protože pan docent našel na magnetické rezonanci něco, co tam nepatří. Následoval několikaměsíční maratonové vyšetření, díky kterému mi byla stanovena diagnóza: meziotemporální skleróza levého spánkového laloku. Lékaři mi řekli, že ji lze léčit chirurgicky.

Podstoupil jste tedy operaci mozku?

Ano, nejprve bylo na posudkové komisi, zda operaci podstoupím, poté jsem se musel rozhodnout já. Musím říci, že jsem neváhal a nelituji. Zákrok dopadl dobře a ani rekonvalescence po něm nebyla nijak dlouhá. Strávil jsem dva týdny na JIPce a po pár dnech na běžném oddělení mě pustili domů. V dalším zotavení mi velmi pomohl zejména sport.

Jakému sportu jste se začali věnovat?

Běhu a cyklistice. Běhat jsem začal už pár týdnů po operaci. Zpočátku jsem běhal spíše na relax, ale postupně jsem začal přidávat a dostal se až k závodům jako pražský půlmaraton. A už dva měsíce po operaci jsem se poprvé v životě postavil na start cyklistického závodu. Tehdejší výsledek nepatřil zrovna k těm nejlepším, ale když se ohlédnu zpět, tak 22 km za 1 hodinu 20 minut nebyl pro někoho, kdo ještě před pár týdny ležel na JIPce, zas tak špatný výsledek. A právě tímto mi nejspíš cyklistika přirostla k srdci. Na zatím posledním ročníku jsem s časem hodně pod jednu hodinu skončil na 30. místě. Vlivem sportu jsem se dal po zdravotní stránce hodně dohromady a chtěl bych k tomu ostatní motivovat. Zlepšilo se mi také astma, které mě trápilo od dětství.

Operace Vám od záchvatů zcela pomohla?

Ano, díky zákroku jsem dnes úplně bez problému. Je to již 9 let, co jsem podstoupil operaci a od té doby jsem neprodělal žádný záchvat. Chodím dál na pravidelné kontroly, EEG mám čisté a nemusím brát léky. Je to velké vítězství.

Bylo pro Vás poté snazší sehnat práci?

Tak snadné to nebylo. Bezprostředně po operaci jsem měl řadu omezení a moc si nešlo vybírat. Dělal jsem si rekvalifikaci, chvíli jsem pracoval v administrativě, poté jsem se vrátil do gastronomie. Po roce jsem tento obor nadobro opustil. Jedním z důvodů byl i odpor k alkoholu. Poté jsem přešel do fabriky do výroby, kde pracuji do dneška a jsem spokojený.

Je něco, co byste rád vzkázal lidem s epilepsií?

Pokud mají možnost operace, která jim může pomoci od potíží, tak se toho nebát a jít do toho. Dnešní medicína „umí zázraky“. Díky skvělé práci lékařů jsem dnes zcela bez potíží a jsem jim velmi vděčný.