Podpořte lidi s epilepsií
Věděli jste, že epilepsie patří k nejčastějším neurologickým onemocněním na světě? Potýká se s ní zhruba 1 člověk ze 100 bez ohledu na věk nebo pohlaví.
Epilepsie je závažné onemocnění, které společnost nebere dost vážně
Není totiž vidět. A právě to chceme změnit. Naším posláním je pomáhat lidem s epilepsií a zapojit do této pomoci každého z nás. Jen díky osvětě můžeme zlepšit přijetí lidí s epilepsií ve společnosti a usnadnit jim zvládnutí náročných životních situací
Proč mohou lidé s epilepsií potřebovat pomoc či podporu?
Poslechněte si rozhovor předsedkyně Společnosti E se sociální poradkyní Petrou Onderkovou a hostem Honzou Moravečkem o tom, jaké to je, když někomu vstoupí do života epilepsie, co vše se pro něj změní a jak se s tím dá vyrovnat.
Pomozte nám ukázat světu neviditelný problém.
Staňte se naším dárcem
Jaké situace pomáháme řešit?
Syn prodělal první epileptický záchvat
Bojím se o svou dceru
Naši dárci
Dárcem a členem Fialové klubu jsem se stala, protože jsem neurolog a mám v péči pacienty s epilepsií. Domnívám se, že řada z nich potřebuje nejen medikamenty, ale i pomocnou ruku v dalších oblastech každodenního života. Děkuji, že jim v tom pomáháte.
Společnost E podporuji, protože se mi líbí a chci, aby fungovala dál. A jsem také epileptik, tak se snažím takto pomoci sobě i druhým. Děkuji týmu Společnosti E.
Podporuji projekty Společnosti E, protože ráda podporuju tam, kde mi pomoc dává smysl jako celek. Pro mě je za tím konkrétní člověk, který díky mému malému přispění dostane možnost pracovat, být součástí kolektivu, žít.
S epilepsií žiji od dětství. V nedávné době jsem ale sám musel požádat o radu Společnost E, která mi ochotně a bezplatně vyhověla a pomohla. To byl ten okamžik, kdy jsem si uvědomil, jak důležitá je nestranná podpora nezávislých lidí, kteří jsou ochotni pomoci. Chtěl jsem se též sám odvděčit těmto lidem a zároveň tak přispět i ostatním. Toto si myslím je důležité jak pro pacienty, tak pro jejich rodiny
Bude to asi deset let, co mi diagnostikovali epilepsii. Vím, jaké to je, když člověk musí žít s epilepsií a jak to může být těžké. Při prvním záchvatu lékaři podstrkují naději, že je vše OK a se slovy „nejste epileptik“ vás vyvedou z ordinace. Jasně, že člověk se pak cítí v pohodě, ale život není film a nic není tak růžové. Přijde další záchvat, diagnóza, léky a pak už to je jako na horské dráze. Ze všeho se pak stává nezastavitelný kolotoč. S touto diagnózou není vůbec snadné najít práci a společenský život je spíše na bodu mrazu.