Závěrem

Nestyďte se říci si o pomoc

Není pochyb o tom, že od pedagoga vyžaduje péče o dítě s epilepsií, ať už v mateřské škole nebo ve škole základní, případně i na střední škole, velké pochopení. Už jen pomyšlení na možnost záchvatu je pro učitele další starostí navíc k mnoha ostatním, jež jsou běžnou součástí jeho pestré pracovní náplně. Každodenní práce s některými z žáků s touto diagnózou může od vás vyžadovat něco navíc. Možná ještě o trochu více trpělivosti, pochopení, vlídnosti, vnitřního klidu. Neváhejte se kdykoli obrátit na nás, Společnost E, či na další sdružení pomáhající lidem s epilepsií o další informace nebo o podporu. Není ostuda oslovit včas psychologa, ať už dětského (třeba školního), s nímž můžete probrat konkrétní otázky ohledně konkrétního dítěte, anebo psychologa pro dospělé, s nímž si můžete kdykoli nezávazně promluvit o náročné situaci, jíž výuka žáka s epilepsií někdy může být – nebo o čemkoli dalším, co vás tíží nebo trápí.

Přijměte je

Jak jsme si řekli, děti s epilepsií většinou mohou chodit do školky i do školy s ostatními. Na druhou stranu je často životem provázejí všelijaká omezení, od nutnosti někdy se pohybovat v doprovodu přes spánkový režim a případný zákaz některých činností až po úpravu školních povinností, která je mnohdy i při největší snaze a nejlepší podpoře všech zúčastněných soustavně konfrontuje s otázkou, zda jsou opravdu stejně „dobré“ jako ostatní, zda se jim vyrovnají. Jinými slovy, děti a dospívající s epilepsií to mohou mít v životě poměrně náročné.

Maminka holčičky s epilepsií v článku Dítě s epilepsií v mateřské škole (viz seznam literatury na konci této brožury) k tomu říká: „Pokud jim umožníte začlenění mezi zdravé děti, vrátí vám to zvláštním vnitřním kouzlem, které u zdravých dětí těžko najdete! Chápu, že je to daleko větší zodpovědnost a práce, ale ty pokroky pak stojí za to. Takových dětí, jako je naše Emička, je více a potřebují nejen kompletní péči svých rodičů, ale také vaši odbornou pomoc!“

Literatura →