Vaše dítě s epilepsií a vzdělávání

Diagnóza epilepsie, resp. konkrétní vzdělávací potřeby řadí dítě do tzv. skupiny dětí se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP). Kromě školského zákona upravuje vzdělávání těchto dětí dále vyhláška MŠMT č. 27/2016 Sb. o vzdělávání žáků se speciálními potřebami a žáků nadaných, aktuálně ve znění účinném od 1. 1. 2020; vyhláška č.72/2005 – o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, rovněž aktuálně ve znění účinném od 1. 1. 2020; a konečně vyhláška č. 48/2005 – o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky. Všechny aktuálně platné dokumenty pro vzdělávání žáků se SVP naleznete na www.msmt.cz v sekci Společné vzdělávání.

Děti, které mezi žáky se SVP zařazuje jejich zdravotní stav, byly donedávna děleny především podle diagnóz („děti se zdravotním postižením“ a „děti zdravotně znevýhodněné“ – druhá skupina zahrnovala děti s dlouhodobým, recidivujícím a chronickým onemocněním, neboli právě i děti s epilepsií). Toto rozdělení pak dále určovalo, jakými opatřeními může škola vyjít vstříc speciálním potřebám dítěte. Toto rozdělení nebylo v případě epilepsie příliš vyhovující, protože z hlediska skutečných potřeb a možností dítěte s epilepsií ve vzdělávání především velice záleží na tom, nakolik úspěšně je u něj nemoc léčena. Některé děti s epilepsií na tom jsou ve škole v podstatě stejně jako zdravé děti, u jiných lze čekat při školním vzdělávání řadu překážek a v praxi je třeba jim pomáhat stejně jako dětem se zdravotním postižením. Současná právní úprava se od „diagnostického“ přístupu naštěstí posunula směrem k důrazu na skutečné potřeby žáka a na způsoby, jimiž škola může vyjít těmto potřebám vstříc. Říká se jim nyní podpůrná opatření a jejich poskytování upravuje výše zmíněná vyhláška č. 27/2016 Sb. o vzdělávání žáků se speciálními potřebami a žáků nadaných. Podpůrná opatření by měla všem dětem se speciálními vzdělávacími potřebami (ať už jsou zdravotně postižené, nebo znevýhodněné, či mají jiné speciální vzdělávací potřeby) pomoci k lepšímu začlenění do skupiny tzv. intaktních dětí (dětí bez SVP).

O jaká opatření jde? O takové úpravy ve školských službách a vzdělávání, které mají odpovídat zdravotnímu stavu (nebo jiným životním podmínkám či kulturnímu prostředí) dítěte. Jde o úpravy didaktických postupů i výukových metod či organizace vzdělávání.

Podpůrná opatření jsou členěna do pěti stupňů. První stupeň podpůrných opatření stanovuje škola. Od druhého stupně jsou podpůrná opatření stanovována již školským poradenským zařízením, a to po projednání se zákonným zástupcem dítěte a se školou.

Všechny děti se speciálními vzdělávacími potřebami tak mají právo bezplatně využívat jakákoli podpůrná opatření poskytovaná školou i školským zařízením (§ 16 zákona č. 561/2004 Sb. školský zákon). Tak mohou být pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami, k nimž patří i některé z dětí s epilepsií, vytvořeny potřebné podmínky, které umožní těmto dětem se bez větších obtíží začlenit do systému vzdělávání v mateřských, základních i středních školách běžného typu. O podpůrných opatřeních si řekneme více později v samostatné kapitole.

S epilepsií do školky →