Druhy epileptických záchvatů

Vedle výše popsaného, dramatického a mezi lidmi poměrně známého generalizovaného či bilaterálního (oboustranného) tonicko-klonického záchvatu s poruchou vědomí (zastaralým názvem „grand mal“) existuje široká škála jiných projevů epilepsie.

Odborní lékaři průběžně upřesňují a dotvářejí Mezinárodní klasifikaci epileptických záchvatů. Její poslední verze je z roku 2017 a uvádíme ji v následující tabulce.

Klasifikace záchvatů ILAE 2017

Současná klasifikace epileptických záchvatů, uznaná Mezinárodní ligou proti epilepsii (ILAE) v r. 2017 (Fisher a kol., 2017), česká verze.

Fokální

Bez poruchy vědomí nebo s poruchou vědomí

• Motorické
  • automatismy
  • atonické
  • klonické
  • epileptické spasmy
  • hyperkinetické
  • myoklonické
  • tonické
• Bez motorických projevů
  • autonomní
  • záraz v chování
  • kognitivní
  • emoční
  • senzorický

Fokální přecházející do bilaterálního tonicko-klonického

Generalizované

• Motorické
  • tonicko-klonické (GTCS)
  • klonické
  • tonické
  • myoklonické
  • myoklonicko-tonickoklonické
  • myoklonicko-atonické
  • atonické
  • epileptické spasmy
• Bez motorických projevů (Absence)
  • typické
  • atypické
  • myoklonické
  • s myokloniemi víček

S neznámým začátkem

• Motorické
  • tonicko-klonické
  • epileptické spasmy
• Bez motorických projevů
  (Absence)
  • záraz v chování

Neklasifikované

Fokální záchvaty

Epileptická aktivita při nich vzniká v tzv. ložisku, tedy v určité části mozku. V této oblasti může zůstat nebo se z ní může šířit dále do mozku. Pokud tato abnormální aktivita naruší běžnou funkci mozkové tkáně, nastane epileptický záchvat.

Na základě klinických příznaků (neboli podle toho, jaké projevy pozorujeme během záchvatu) fokální záchvaty dále rozdělujeme podle stavu vědomí při záchvatu na ty bez poruchy vědomí (dříve jednoduché či simplexní parciální záchvaty), při kterých pacient vnímá své okolí a reaguje, a záchvaty s porušeným vědomím (dříve komplexní parciální záchvaty), při kterých dotyčný na své okolí nereaguje adekvátně dané situaci, není si vědom svého počínání, často si ani záchvat nepamatuje.

Fokální záchvaty mohou mít příznaky motorické (hybné) či jsou bez motorických příznaků. K motorickým příznakům patří různé druhy křečí:

• tonické = napnutí některých svalových skupin
• klonické = opakované rytmické záškuby
• myoklonie = jednotlivé či nepravidelné záškuby
• spasmy = krátké svalové záškuby nejvýrazněji patrné na svalstvu šíje a trupu

K motorickým projevům záchvatů však patří i ochabnutí svalového napětí (tzv. atonické záchvaty, charakterizované poklesem hlavy, podklesnutím kolenou nebo i nekontrolovaným pádem k zemi), opakované neúčelné pohyby (tzv. automatismy), které mohou být i velmi bizarní (např. u hyperkinetických záchvatů charakterizovaných „divokými“ pohyby všech končetin, někdy doprovázenými hlasitým křikem).

Fokální záchvaty bez motorických projevů mohou mít příznaky autonomní (tedy projevy zvýšené aktivity sympatiku nebo parasympatiku jako zvracení, slinění, zrudnutí, rozšíření zornic či změny srdeční aktivity), senzorické (poruchy smyslového vnímání), kognitivní (s narušením vyšších nervových funkcí, jako je řeč, prostorová orientace nebo paměť), emoční (např. pocit strachu či úzkosti) nebo se mohou projevit jen zárazem v činnosti.

Fokální záchvaty přecházející do bilaterálního tonicko-klonického záchvatu

Záchvatová aktivita při nich začne v části mozku, ale později se rozšíří do dalších oblastí, takže z nejprve fokálního záchvatu se postupně vyvíjí záchvat s oboustrannými tonicko-klonickými křečemi a poruchou vědomí.

Generalizované záchvaty

Vznikají v obou mozkových hemisférách (polovinách mozku) současně. (To neznamená, že by se záchvatu pokaždé zúčastnil celý mozek.)

s motorickými projevy

Jednotlivé kategorie (tj. tonické, klonické, tonicko-klonické, myoklonické, atonické záchvaty či spasmy) již byly popsány výše. Vyplývá z toho, že stejné projevy se mohou objevovat u fokálních i u generalizovaných záchvatů. Rozdíl je v jejich počátku, jak již bylo uvedeno.

bez motorických projevů – tzv. absence

Jde o již zmiňované kratičké výpadky vědomí, obvykle se strnulým výrazem obličeje, s otevřenýma očima, připomínající chvilkové zakoukání. Obvyklý je náhlý začátek i konec záchvatu, hned po jeho skončení se vrací plné vědomí, pacient si však obvykle není ničeho vědom. Právě pro krátký a nenápadný průběh bývají tyto záchvaty rozpoznány a diagnostikovány až po určité době od jejich objevení.

Některé absence mohou být provázeny pomrkáváním (myokloniemi očních víček) či drobnými rytmickými záškuby obličeje nebo končetin (tzv. myoklonické absence).

Neklasifikovatelné epileptické záchvaty

U těchto záchvatů na základě klinického projevu nelze jednoduše rozhodnout, zda se jedná o záchvat s fokálním začátkem nebo generalizovaný. Patří sem např. některé novorozenecké nebo kojenecké záchvaty. I tak se vždy snažíme projevy záchvatu co nejlépe popsat.

Status epilepticus

Epileptické záchvaty se někdy mohou tzv. nakupit v krátkých časových intervalech (v rozmezí minut až hodin). Pokud pacient v době mezi jednotlivými záchvaty nabude vědomí, jde o sérii záchvatů. Pokud záchvat nebo série záchvatů bez návratu vědomí trvá déle než 5 minut, považujeme ho za tzv. status epilepticus („epileptický stav“), což je život ohrožující stav, který je nutno velmi intenzivně léčit. Dítěti (či dospělému) v této situaci proto ihned zavoláme rychlou záchrannou službu.

Některé typy statu epileptiku může být těžké rozpoznat. Pokud např. následuje jedna absence za druhou, vypadá dítě omámeně, zmateně a unaveně, reaguje chybně a může mít obtíže s vyjadřováním. Takové epileptické stavy mohou trvat bez ošetření hodiny, dokonce dny, což je nebezpečné. Je tedy třeba si dítěte dobře všímat a včas přiměřeně reagovat.

První pomoc při záchvatech →