S epilepsií na střední škole nebo odborném učilišti

Začínáme chodit na střední školu, učiliště či gymnázium

Přechod žáka s epilepsií ze základní školy na střední může být náročnější, než se zdá. Už proto, že dospívající odchází z přirozeného a známého prostředí, od učitelů a spolužáků, se kterými se vídával denně a kteří byli s jeho onemocněním již srozuměni. Bude se sám seznamovat s novým prostředím i novými lidmi, navazovat nová přátelství, hledat či budovat si pozici v novém kolektivu. Vzdělávání na gymnáziu, střední škole či odborném učilišti navíc klade na žáka vyšší nároky, a to hned v několika směrech. Na střední škole většinou bývá především náročnější obsah učiva, vyžadující pravidelnou a soustavnou přípravu doma. Výuka se často prodlužuje i do odpoledních hodin. Další výzvou může být to, že se od žáka středoškolské instituce očekává větší míra samostatnosti. Pro někoho ovšem může toto vše být vítanou změnou, mladý člověk se mnohdy těší, že naváže nové kontakty a že se začne ve studiu zaměřovat na konkrétní věci, které jej zajímají.

U žáků s epilepsií je důležité i v náročnějším období přechodu na novou vzdělávací instituci dodržovat a případně si postupně nově uzpůsobit pravidelný spánkový režim. Např. při nutnosti vstávat ráno výrazně dříve kvůli dojíždění si už během prázdnin začneme postupně posouvat dobu usínání i probouzení tak, abychom na začátek nového školního roku nereagovali prudkou změnou těchto časů. Doporučujeme dbát jak na pravidelný odpočinek, tak i na přiměřenou přípravu do školy. Bude dobré předem myslet na případnou větší unavitelnost, která se může vyskytnout, a na potíže způsobené daným typem epilepsie (četný výskyt epileptických záchvatů, potíže se soustředěním vlivem absencí atd.) v nových souvislostech. Je také vhodné včas si promyslet, nakolik bude třeba školu informovat o diagnóze dítěte a co vše případně sdělit třídnímu učiteli.

I na středních školách a na učilištích působí odborníci, kteří dokáží pomoci se začleněním žáka s epilepsií do nového prostředí (školní psycholog či výchovný poradce). Pokud se u dospívajícího s epilepsií objeví jakékoliv potíže v rámci zapojení mezi ostatní nebo ve vzdělávání, je vhodné se na kompetentní osoby obrátit. Pokud se potíže týkají zhoršeného zdravotního stavu, je samozřejmě nutné včas kontaktovat ošetřujícího neurologa-epileptologa a situaci s ním konzultovat.

Ani v těchto situacích nepodceňujte kontakt se školským poradenským zařízením (PPP či SPC). Před vstupem na SŠ doporučujeme zopakovat vyšetření v této instituci. Pracovníci opět zašlou do školy Doporučení pro školu, kde stanoví nutná podpůrná opatření a pomohou tak vám rodičům informovat adekvátním způsobem školu. Dítě s epilepsií jako každé jiné dítě se SVP má též nárok na uzpůsobené podmínky pro konání přijímacích zkoušek na SŠ (např. více času na práci apod.). V PPP či SPC vám poskytnou podrobné informace.

Upravené podmínky maturitní zkoušky

Každý žák se speciálními vzdělávacími potřebami, tedy i žák s epilepsií, má zákonné právo na upravené podmínky maturitní zkoušky (tzv. „přiznané uzpůsobení podmínek pro konání maturitní zkoušky“ – PUP MZ). Úprava podmínek může znamenat prodloužení času na zpracování úkolů, toleranci specifických chyb vyplývajících z žákova konkrétního handicapu, přítomnost asistenta aj. Zejména navýšení časového limitu může žákům s epilepsií výrazně pomoci zmírnit nervozitu z kolísání pozornosti apod. V případě kombinace epilepsie s nějakým dalším typem zdravotního postižení nebo znevýhodnění může pomoci např. i asistent „zapisovatel“, kterému žák diktuje své odpovědi. Žáci s upravenými podmínkami maturitní zkoušky mají k dispozici také samostatnou učebnu, kterou je škola povinna zajistit, tudíž často i více klidu a ticha na vypracování úkolů.

Upravené podmínky musí zajistit škola (patří to k povinnostem ředitele školy). Konkrétní opatření doporučuje vždy školské poradenské zařízení, tedy pedagogicko-psychologická poradna nebo speciálně pedagogické centrum. O upravené podmínky je pochopitelně třeba školu a poradnu požádat s předstihem, ideálně ve druhém pololetí 3. ročníku.

Změna studijního nebo učebního oboru

Jestliže se epilepsie objeví až v období dospívání či mládí, může to vést k nutnosti změnit studijní obor. Tím se mladému člověku může zhroutit životní sen. Jelikož už samotná profesní orientace zásadním způsobem ovlivňuje celý lidský život, jedinou možností, jak zmírnit dopady změny studijního či učebního oboru a usnadnit volbu nového, je pěstování pestrých zájmů a koníčků.

Výhodnou životní strategií – nejen pro tuto situaci a zdaleka nejen pro lidi s epilepsií a jejich blízké – je naučit se brát i změny k horšímu jako nové šance. Zaujmout takový postoj ovšem mnohdy trvá léta, je to však asi nejspolehlivější recept na štěstí a životní spokojenost.

„Byl konec deváté třídy. Věděli jsme Michalovu diagnózu, věděli jsme, co může a co ne, a stáli jsme před rozhodnutím – co bude dělat dál. Volba padla na obor truhlář-řezbář, práce se dřevem Michala baví a šikovný je také.
Udělal první ročník, moc ho to bavilo. Škola nám ale vzkázala, že do druhého ročníku nemůže, protože ho nepustí ke strojům. Musel jinam. Opět těžké rozhodnutí. Michala přijali na zemědělskou školu s tím, že dostane výjimku a nebude muset udělat řidičák na traktor (protože nemůže, když nemá epilepsii úplně „kompenzovanou“).
Zemědělku udělal, jsme na něj pyšní. Má výučák, práce se nebojí. Ale zase – co dál? Nemá řidičák, nemůže na směny, nemůže ke strojům, nemůže, nemůže, nesmí…
Nakonec dostal místo v Městských lesích. Pracuje venku, je kousek od domova, má klid a je spokojený. V práci o jeho nemoci vědí, nikdy nedělá sám, když mu není dobře, pustí ho domů (i ho odvezou). Někdy je naštvaný, že nevydělá tolik jako spolužáci, ale tam by se zničil a to ví. Tady, v přírodě, je v pohodě, je sám sebou.“