Publikace Společnosti E / Epilepsie a dítě

První pomoc při záchvatech

„Byl krásný letní den a my byli s mým sedmiměsíčním synem na koupališti. Právě se probudil v kočárku, když jsem zjistila, že má nepřítomný pohled a začíná mu cukat pod pravým očičkem – vylekalo mě to, a než jsem se nadála, začala se mu cukat i ručička. Zavolala jsem na kamarádku, ať okamžitě volá 155. V ten moment mi v náručí synovo tělíčko znehybnělo a očička se mu zavřela. V domnění, že má koupaliště zdravotníka, jsem běžela se synem v náručí pro pomoc – bohužel žádný tam nebyl. Jeden z přihlížejících mi doporučil syna ochladit, tak jsem ho omotala do mokrého ručníku. Syn najednou začal chrčet a po chvíli otevřel oči. Konečně přijela i sanitka a odvezla nás do nejbližší nemocnice.“

Různé druhy epileptických záchvatů samozřejmě vyžadují různé typy první pomoci. Pokud se seznámíte se zásadami první pomoci, budete v případě záchvatu vědět, co dělat, nepodlehnete panice a dokážete svému dítěti lépe pomoci.

Tonicko-klonické záchvaty

„Cestou z nemocnice nás potkal v metru první velký záchvat. Patrik se nedostal vůbec z absence a po několika minutách, kdy se prohnul úplně do luku a já ho naštěstí zachytila (na jezdících schodech), jsem ho položila pod schody na zem a jenom si pamatuju, že mi hlavou běželo: ‚A už je to tady, už je to tady…‘ Celé roky jsem se nejvíc bála právě toho, že velký záchvat může přijít. Patrik se během několika minut – nevím přesně, ale možná i míň – probral a sedl si a za dalších pár minut jsme ‚normálně‘ odcházeli. Pán, co se u nás zastavil, nestihl ani zavolat záchranku. Vůbec jsem nevěděla, zda se vrátit do nemocnice nebo odjet domů. Naproti bylo občerstvení, tam jsme si sedli, Patrik měl hlad a normálně jedl, usmíval se, a já se nemohla ani napít, měla jsem žaludek až v krku a pořád jsem se snažila se nerozbrečet…“

Jde o poměrně dramatické záchvaty. Jak již bylo zmíněno, projevují se náhlou a úplnou ztrátou vědomí, pádem a křečemi všech končetin, trupu a obličeje, obvykle zprvu propnutím (tonická fáze), poté rytmickými záškuby svalstva, tzv. klonickými křečemi. Dochází k přechodné zástavě dechu způsobené křečí dýchacích svalů (nikoli tedy „zapadnutím jazyka“, jak se často mylně traduje). Dítě si může při křečích žvýkacího svalstva pokousat jazyk, někdy se po záchvatu pomočí či pokálí. Po takto proběhlém záchvatu bývá dotyčný často zmatený a výrazně unavený. Vlastní záchvat trvá několik málo minut (většinou 2–3 minuty), pozáchvatová zmatenost může někdy trvat i hodiny.

První pomoc

Zachováme klid a uklidníme přítomné.
Bezpečné místo Pokud dítě ještě neleží, položíme jej (na postel, na zem). Z okolí dítěte odstraníme všechny předměty, o které by se mohlo poranit. Jestliže to nepřipadá v úvahu (např. u předmětů příliš velkých, horkých či u otevřeného ohně), dítě co nejšetrněji odsuneme z jejich přímého dosahu. Pokud je ve vodě, přeneseme ho na souš. Podložíme dítěti hlavu něčím měkkým, uvolníme oděv u krku.
Neomezujeme Záchvat se nepokoušíme zastavit. Nebráníme křečím a záškubům, rozhodně dítěti nerozevíráme ústa a nic do nich nevkládáme, nepáčíme čelist atd.
Bezpečná poloha Pokud dítě postižené záchvatem silně sliní, otočíme mu hlavu na stranu, aby se slinami nedusilo. Dojde-li ke zvracení, otočíme na stranu nejen hlavu, ale celé tělo.
Čas Pokud je to možné, sledujeme, jak dlouho záchvat trvá.
Dýchá? Po skončení záchvatu kontrolujeme, zda se dítě probírá k plnému vědomí a zda dýchá. Při nedostatečném dýchání zahájíme resuscitaci.
Po skončení Pokud dítě po odeznění záchvatu dýchá normálně, uložíme jej do zotavovací (dříve „stabilizované“) polohy (na bok, viz obrázek). Zajistíme přívod čerstvého vzduchu, dítě přikryjeme dekou (čímž zabráníme podchlazení) a dohlížíme na něj až do doby, kdy se zcela probere (u starších dětí a dospělých: do doby, kdy s námi dokáže „normálně“ slovně komunikovat); případně mu pomůžeme zaujmout polohu, kterou ono samo chce.

Pokud se dítě už s epilepsií léčí a nedošlo-li při záchvatu ke zranění, není důvod k akutnímu lékařskému ošetření. Pokud se u dítěte jednalo o první záchvat v životě nebo o záchvat, který se od jeho předchozích zásadně odlišoval, je nutné zavolat rychlou záchrannou službu, případně je ihned převézt k vyšetření do nemocnice. Rovněž děti, které mají po záchvatu známky poranění, by měly být převezeny k odbornému vyšetření. Velmi důležité jsou informace od svědků záchvatu, kteří by měli být v případě potřeby schopni popsat lékaři co nejpřesněji jeho průběh, charakter křečí a stav pacienta po jeho skončení.

Rektální diazepam

Jednou z možností rychlé pomoci pro děti i dospělé, u kterých se dá čekat generalizovaný tonicko-klonický záchvat, a z nich pak zejména pro ty, kteří mají před záchvaty aury (aura je jakási předzvěst záchvatu – někteří lidé s epilepsií mívají krátce před záchvatem nejrůznější pocity, které záchvat předznamenávají), je určeno speciální balení diazepamu s aplikátorem do konečníku (5 mg nebo 10 mg).

Dobře poslouží také těm dětem, které mívají záchvaty s křečemi dlouhého průběhu nebo v nakupeních. Působí protikřečově (antikonvulzivně), ze sliznice konečníku se rychle vstřebá a účinkuje téměř ihned po podání. Jeho aplikace není bolestivá. Je hrazen zdravotní pojišťovnou na předpis neurologa i praktického lékaře.

Rodiče dětí s epilepsií, zvlášť pokud se u nich vyskytují tonicko-klonické záchvaty, by jej měli mít stále po ruce – znamená to pro všechny zúčastněné více jistoty a možnost účinné pomoci při záchvatu. Diazepam si v této formě může starší dítě aplikovat i samo, pokud cítí, že se blíží záchvat, nebo jej mohou dítěti podat rodiče či příbuzní.

Vzhledem ke společenským bariérám se rektální diazepam nejlépe hodí k použití v domácím prostředí, což platí zvláště u starších dětí a adolescentů.

Bukální midazolam

Aplikace (podání) léku do konečníku může být zejména pro adolescenty a dospělé pacienty ze sociálního hlediska velmi nepříjemná a stigmatizující. Mnoho lékařů i pacientů proto uvítalo, že od roku 2019 je v České republice zdravotním pojištěním hrazen, a tedy běžně dostupný i bukální midazolam. Výhodou tohoto léku je možnost aplikace do úst, a to mezi zuby a vnitřní stranu tváře, což umožňuje aplikaci léku také u záchvatů působících usilovný stisk zubů. Účinnost při zastavení záchvatu je srovnatelná s rektálním diazepamem. Lék může předepisovat výhradně dětský neurolog.

Generalizované záchvaty bez motorických projevů (absence)

Jsou charakterizované náhle vzniklou, většinou krátkou ztrátou vědomí bez křečí. Jde o velmi častý typ záchvatů, a to zejména u dětí. Člověk se při tomto typu záchvatu nechová nijak výjimečně, většinou ustane v započaté činnosti, se strnulým výrazem hledí před sebe. Po skončení záchvatu není zmatený a vrací se k původní činnosti. Na záchvat se nepamatuje.

První pomoc: Vzhledem k charakteru záchvatu není první pomoc většinou nutná. Zpozorujeme-li tento typ záchvatu u svého dítěte, navštívíme dětského neurologa. Pokud jsme svědky takových záchvatů u cizího dítěte, měli bychom upozornit rodiče či pečovatele na jejich výskyt, neboť jde o typ záchvatu, který nejčastěji uniká pozornosti pacienta i jeho okolí. I u dítěte již léčeného dochází někdy kvůli špatné informovanosti rodičů i učitelů k nedorozumění – dítě při záchvatu ani po něm nemůže reagovat na otázku nebo splnit uložený úkol.

Fokální záchvaty bez poruchy vědomí

Jejich projevy mohou být výše zmíněné motorické projevy, jindy se projevují jen zvláštními pocity někde po těle, případně čichovými, chuťovými, zrakovými, sluchovými či vzpomínkovými vjemy, emočními změnami, pocity neskutečného, iluzí již prožitého nebo nikdy neprožitého.

I u těchto záchvatů platí, že při jejich nekomplikovaném průběhu nejsou zvláštní opatření první pomoci nutná. Pokud jde o první výskyt a zatím jsme nenavštívili neurologa, učiníme tak co nejdříve.

Fokální záchvaty s poruchou vědomí

Při tomto typu záchvatů bývá vědomí zastřené, pacient se zdá být zmatený, na okolní podněty buď nereaguje, nebo reaguje částečně, často neadekvátně. Může provádět neúčelné pohyby, jakými jsou například žvýkání, polykání, manipulace s předměty či oblečením apod.

První pomoc: U těchto záchvatů jde především o to zabránit úrazu. Zásady první pomoci jsou tedy podobné jako při záchvatech křečí. I u těchto záchvatů, zejména tehdy, je-li přítomna delší aura, může účinně pomoci zmíněná akutní medikace (bukální midazolam nebo rektální diazepam).

Status epilepticus

Jak jsme si již řekli, jde o dlouhotrvající, neodeznívající záchvat či sérii záchvatů, mezi kterými se pacient neprobírá k vědomí. Připomínáme, že se jedná o závažný stav spojený s vysokou úmrtností. Proto při záchvatu či sérii záchvatů trvající déle než 5 minut ihned přivoláme rychlou záchrannou službu. Ostatní opatření jsou stejná jako u záchvatů generalizovaných křečí a použití bukálního midazolamu nebo rektálního diazepamu (viz výše) by mělo být samozřejmostí. Touto akutní medikací (léky pro naléhavé případy) musí být vybaveni zejména rodiče a blízcí dětí, u kterých k rozvoji epileptického statu již v minulosti došlo.

Co epileptické záchvaty vyvolává? →