Co je to epilepsie?

Epilepsie je chronické onemocnění mozku projevující se opakovanými nevyprovokovanými epileptickými záchvaty. Jinými slovy, epilepsie je nemoc dlouhodobá, při které pacient mívá opakovaně a někdy bez zjevné příčiny epileptické záchvaty. O těch si povíme více později.

Epilepsie je, pro mnoho lidí překvapivě, jedním z nejčastějších neurologických onemocnění, a z těch léčitelných vůbec nejčastější. V České republice žije až 100 000 lidí s epilepsií. (Toto onemocnění nepodléhá povinnému hlášení, a tak nejsou známé přesné počty lidí s touto nemocí). Ve vyspělých zemích je epilepsie nově diagnostikována u 24 až 53 ze 100 000 lidí za rok. Přestože se může projevit kdykoli v průběhu života, nejčastěji o sobě dá poprvé vědět v dětství nebo v dospívání (až u tří čtvrtin lidí s epilepsií se nemoc objeví do 20. roku věku). U některých dětí epilepsie s věkem ustoupí (jedná se o prognosticky příznivé věkově vázané epileptické syndromy neboli o syndromy se spontánní úpravou – i o nich se dozvíte více v dalším textu); jindy záchvaty přetrvávají celý život. Typů epilepsie je totiž mnoho a každá z nich má jiný průběh, příčiny, prognózu i způsob léčby. Navíc i každý jednotlivý pacient je jiný. Dvě děti s úplně stejnou epilepsií tak budeme hledat jen těžko. Rozhodně se proto nevyplácí nekriticky přebírat například zkušenosti jiných rodičů sdílené na sociálních sítích a vztahovat je hned na vlastní dítě. Lepší je promluvit si s ošetřujícím neurologem, který dokáže nejlépe určit, jaký typ onemocnění trápí právě vás.

Epilepsie u dětí je hodně odlišná od tohoto onemocnění u dospělých pacientů. Zejména nejmladší děti se od dospělých významně liší nejenom klinickými projevy, nálezy na EEG a zobrazeních mozku nebo příčinami onemocnění, ale nezřídka i prognózou a odpovědí (reakcí) na podávanou léčbu. Důvodem jsou odlišné mechanizmy vzniku a propagace (šíření) záchvatů v nezralé mozkové tkáni. Zjednodušeně lze říci, že dětský mozek je náchylnější ke vzniku záchvatů, včetně některých dramatických projevů; v porovnání s dospělými je však u dětí podstatně větší pravděpodobnost, že onemocnění s vyzráváním mozkové tkáně odezní.

Epileptický záchvat

Epileptický záchvat je způsoben abnormálním výbojem elektrické aktivity v mozku.

Velmi zjednodušeně lze říci, že celá naše nervová soustava funguje tak, že si nervové buňky (neurony) mezi sebou předávají elektrické impulsy. To je podstatou našeho smyslového vnímání, příkazů k provedení pohybů, ale i myšlení a emocí.

Při epileptickém záchvatu dochází ke vzniku patologických (abnormálních) elektrických impulsů (jinými slovy epileptických výbojů), které jsou buď příliš silné, moc četné nebo příliš synchronizované (velké množství elektrických impulzů proběhne ve stejném okamžiku).

Tyto elektrické výboje dočasně naruší předávání informací mezi mozkovými buňkami, a tím ovlivňují normální funkce mozku. Přesné místo nebo místa v mozku, kde výboj vznikl, a také to, kam se v mozkové tkáni rozšířil, rozhoduje o tom, jak záchvat probíhá (neboli co při něm pacient vnímá či co na něm během záchvatu pozorujeme). Některé záchvaty vypadají dramaticky: například při asi nejznámějším generalizovaném tonicko-klonickém záchvatu dochází k pádu na zem, bezvědomí, křečím a k následným rytmickým záškubům končetin. Jiné záchvaty mohou být naopak velmi nenápadné, např. takzvané absence se projevují pouze chvilkovými (několikasekundovými) poruchami vědomí, kdy se dotyčný krátce zahledí, většinou přeruší nebo zpomalí činnost a nereaguje na okolí, což bývá často vnímáno jako pouhý okamžik nepozornosti.

Protože epileptická aktivita může ovlivnit jakoukoli mozkovou činnost, existuje velké množství projevů epileptických záchvatů. Záchvatem může být ovlivněno myšlení, paměť, hybnost nebo smyslové vnímání. Jednotlivý záchvat může trvat sekundy, minuty, výjimečně ale i hodiny.

Z lékařského hlediska je důležité si uvědomit, že epileptický záchvat může být projevem nejen epilepsie, ale také jiného onemocnění, u kterého dochází k určitému podráždění mozku. Ten pak reaguje na daný problém vznikem výše popsaných patologických epileptických výbojů. Jedná se například o těžší úrazy hlavy, cévní mozkové příhody, některé metabolické choroby, nebo třeba jen o výrazný nedostatek spánku nebo rychlý vzestup teploty u disponovaných jedinců (tedy u těch, kdo k tomu mají předpoklady). Hovoříme tu o tzv. symptomatických čili provokovaných záchvatech. Příkladem jsou tzv. febrilní křeče u dětí do 5 let věku (budeme o nich hovořit níže).

Odhaduje se, že epilepsií trpí okolo jednoho procenta všech lidí. Epileptický záchvat však prodělá pět až deset procent všech lidí, kteří se dožijí věku osmdesáti let, což je už na první pohled číslo mnohem vyšší. O epilepsii jako onemocnění se jedná tehdy, když se u dotyčného člověka objeví dva nebo více nevyprovokovaných záchvatů s odstupem delším než dvacet čtyři hodin, případně pokud se objevil jeden nevyprovokovaný záchvat a je zde z různých důvodů velká pravděpodobnost, že se v budoucnosti objeví záchvat další.

Je důležité co nejdříve rozlišit, zda u dotyčného byl epileptický záchvat příznakem epilepsie, nebo se jedná o ojedinělý provokovaný záchvat. Od toho se odvíjí další léčba a režimová opatření.

Druhy epileptických záchvatů →