Již více než 25 let pomáháme lidem s epilepsií a jejich blízkým žít lepší život.

Seznamte se s těmi, kterým Společnost ,,E” pomohla.

Veronika

Ořízlá první fotka

Veronika byla ještě ve školce, když jedné říjnové noci v roce 2010 dostala svůj první velký epileptický záchvat. Varovné signály ale přišly už o dva dny dříve. Holčička v dětském kolektivu dvakrát upadla ze židle. Paní učitelka informovala rodiče, nikdo však tehdy ještě netušil, že se jedná o epilepsii. Po několikadenním pobytu v nemocnici a s medikací se vrátila do školky. Neuběhl však ani týden a Veroniku postihnul další záchvat. Tentokrát však tak silný, že ohrožoval její život. Paní učitelka musela zasáhnout a poskytnout jí 1. pomoc. Po dalším pobytu v nemocnici a dalších stupňujících se záchvatech skončila Veronika na několik týdnů na jednotce intenzivní péče a následně na neurologii. Vzhledem ke svému stavu se nemohla vrátit mezi děti do školky. Veroničina maminka musela kvůli péči o nemocnou dceru opustit práci a životní rytmus rodiny se zásadně změnil. Hlavním tématem každého dne se stalo řešení Veroničina zdraví a zhoršující se finanční situace rodiny.

Na začátku spolupráce se Společností „E“ stála edukace a podpora v tíživé životní situaci rodiny. Společnost “E” později rodině pomohla získat příspěvky na osobní asistenci, se sepsáním žádostí na příspěvek na péči, se zprostředkováním kontaktu s právníky kvůli zamítnuté podpoře. Společnost “E” se stala prostředníkem v komunikaci s pedagogickými pracovníky, úředníky státní správy i s pracovníky školských a pedagogických poraden I s lékaři. Díky doporučení a pomoci se sepsáním nadační žádosti pomohla Společnost “E” rodině získat další peníze na náročnou péči o Veroniku. Nedílnou součástí pomoci byla také podpora psycholožky Společnosti “E”, díky které rodina překonala těžká období.

Veronika začala do školky znovu částečně docházet, a to díky dohledu asistenta pedagoga. Se záchvaty však stále bojuje. Veroničin zdravotní stav zhoršil její motorický vývoj a řeč. Záchvaty přicházejí nečekaně a – i přes ochrannou přilbičku, kterou nosí – často zanechají modřiny či dokonce jizvičky. O Veroničin vývoj se průběžně zajímáme a i nadále pomáháme.

 

Alena

Ořízlá druhá fotka

Epilepsie připravila Alenu o první lásku. Mateřství si ale vzít nenechala. Dnes je hrdou mámou už dospělé dcery. Cesta k dítěti však byla kvůli nemoci velmi složitá. Dokud totiž Alena nepotkala svého manžela, epileptických záchvatů se zalekli všichni dosavadní Aleniny partneři – a to včetně její první lásky. První těhotenství přišlo krátce po svatbě, lékaři se však postavili zásadně proti. Alena musela přijmout nejtěžší rozhodnutí a podstoupit potrat. Druhé těhotenství už bylo plánované, ale ani v tomto případě nepřišel šťastný konec. Alena potratila tentokrát samovolně.  Epileptické záchvaty se ozývaly průběžně – jednou Alena upadla v metru, jindy na ulici. Počet denně užívaných léků se vyšplhal až na patnáct. V devětadvaceti letech Alena otěhotněla potřetí. „Strávila jsem tři měsíce v nemocnici a zbytek doma, ale na konci na mě čekala vytoužená zdravá holčička“, vzpomíná Alena dojatě.

Alenin příběh má šťastný konec. Z vymodleného dítěte je dnes dospělá žena a díky operativní léčbě už Alenu epileptické záchvaty, které jí tolik zkomplikovaly život, netrápí. Přesto zůstává Alenin život propojený se Společností „E“, která poskytla Aleně pomoc v době, kdy to potřebovala. Jsme rádi, že máme Alenu v našem týmu v květinové dílně Aranžérie!

 

Martina

Ořízlá třetí fotka

Poprvé jsme se s Martinou setkali na našem pobytu na Olešce, kam s námi doposud jezdí. Spolupráce se Společností „E“ Martině nejenom pomohla, ale dokonce ji nadchla natolik, že sama založila Klub „E“ v Olomouci. Ze členky se tak z vlastního popudu stala organizátorka setkání, která poskytují cennou podporu v nemoci ostatním. Klub je svépomocnou skupinou a krom pravidelných schůzek pořádá také společné výlety do okolí. Jeho členové spolu sdílí problémy, emoce a zážitky ze života s epilepsií. Jsou si vzájemnou oporou, inspirací, motivací i zdrojem informací. Brány klubu jsou otevřené každému, kdo se cítí být sám, je mu smutno či může a chce být ostatním oporou. Společně sdílený čas je všem odměnou a i díky takovým setkáním může být život s epilepsií snazší a hezčí. Ukazujeme, že i s epilepsií to jde.

Veronika, Martina a Alena jsou jen zlomkem počtu lidí, kteří do Společnosti ,,E” přišli a hledali útěchu, radu a praktickou pomoc. Jsme připraveni pracovat i nadále, aby tato nemoc, která není na první pohled viditelná, byla lehčím břemenem pro každého, kterému zasáhne do života.

Pokud vám naše činnost dává smysl, budeme rádi, pokud nás podpoříte finančně, materiálně nebo i jen vlídným vzkazem.

 

PODPOŘIT                                KONTAKTOVAT

 

Děkujeme, bez vás bychom nemohli pomáhat.