Splňuji podmínky BOZP při zaměstnávání lidí s epilepsií?

Bezpečnost práce je obecně pro všechny zúčastněné, vč. lidí s epilepsií, zakotvena v zákoně 262/2006 Sb. — Zákoníku práce a Zákoně 309/2006 Sb. — BOZP. Jako zaměstnavatel odpovídám za pravidelné detailní prohlídky celého pracoviště, při kterých mohou být odhalena rizika, která představují nebezpečí poranění či jiného poškození zdraví přítomných osob. Následně musím vyhodnotit jejich závažnost a přijmout opatření, která vedou buď k jejich odstranění, nebo alespoň zmírnění. Nezapomeňme, že na svém pracovišti odpovídáme za všechny osoby, které se tam nachází.

Měl bych se jako zaměstnavatel nějak zvlášť připravit?

Ať již přijímám osobu s epilepsií do svého týmu, nebo jsem postavený před hotovou věc, např. v případě, že můj zaměstnanec dostal epilepsii v průběhu naší spolupráce, je dobré si uvědomit, že ne každý člověk žijící s epilepsií nutně musí mít pravidelné epileptické záchvaty či významné komplikace plynoucí z léčby.

Proto bych si hned na začátku měl s tímto člověkem popovídat o projevech jeho epilepsie. U zaměstnance, který teprve do zaměstnání nastupuje, je velkou výhodou, bude-li se naše interakce opírat o vzájemnou důvěru. Jen za tohoto předpokladu budu mít šanci se dozvědět, jak často mívá epileptické záchvaty, jaký typ epilepsie se u něj projevuje, a který způsob řešení případných zdravotních komplikací mu nejvíce vyhovuje.

Může se stát, že právě tento zaměstnanec bude mít epilepsii natolik kompenzovanou, že jeho pracovní omezení bude absolutně minimální, nebo žádné. Nebo naopak budu muset počítat s častějšími projevy a uzpůsobit tomu pracovní prostředí i podmínky trochu více.

Kdo to rozhodne?

Velmi důležitou osobou pro posouzení zdravotního stavu z pohledu bezpečnosti práce je posuzující lékař pracovnělékařských služeb. Ten má při vstupní, preventivní nebo mimořádné lékařské prohlídce právo veta. Na něm leží rozhodnutí, zda vydá posudek znějící: „SCHOPEN“, či „NESCHOPEN“.

Jestliže uzná osobu s epilepsií práce schopnou, měl by navrhnout, za jakých podmínek a opatření je to možné. Dojde-li posuzující lékař k závěru, že vykonávaná práce již není pro zaměstnance vhodná, je na mém zvážení a posouzení možností, zda mu nabídnu jinou vhodnou práci. Někdy ani to nepomůže, a pak mi dává legislativa právo takového zaměstnance propustit.

Posuzující lékař opírá svá rozhodnutí o aktuální stav posuzovaného zaměstnance, o zprávy odborných ošetřujících lékařů a kombinuje tyto získané informace se znalostmi o rizicích plynoucích z práce a prostředí v konkrétní organizaci. Může se tedy stát, že u 3 firem vykonává člověk s epilepsií práci bez potíží a ve 4. firmě ho pro stejný druh práce neuznají.

Měl bych připravit i ostatní kolegy?

Jakmile jsem připraven zařadit do týmu svých zaměstnanců člověka s epilepsií, měl bych uvažovat, jak informovat ostatní pracovníky o jeho handicapu, a jestli vůbec.

Jde především o případy, kdy je velmi pravděpodobné, že se nemoc u zaměstnance projeví a bude zapotřebí poskytnout mu neodkladnou pomoc. Aby celý tým zaměstnanců tyto situace dobře zvládl, měl bych pro kolegy uspořádat vhodnou vzdělávací akci. Školení či kurz neodkladné první pomoci při komplikacích epilepsie by měla vést osoba znalá s dostatečnou praxí a vzděláním.

Velmi vhodné je zapojit i zaměstnance s epilepsií, který může sám navrhnout nejužitečnější postupy pomoci pro jeho typ záchvatů. Účastníci se tak dozví více informací o podstatě epilepsie samotné, o možných komplikacích, a natrénují si, jak postupovat při poskytování pomoci.

Jak upravit pracovní prostředí?

Posouzení všech rizik je přísně individuální. Přesto se mohu, umožňují-li to podmínky, řídit obecnými pravidly pro zaměstnávání lidí s epilepsií. Ideální je zvolit práci v klidném nestresujícím prostředí. Pro lepší kontrolu v případě epileptického záchvatu je ideální práce v kolektivu dalších kolegů.

V prostorech by se neměla nacházet nebezpečná zařízení s odkrytými nechráněnými pohyblivými součástmi. Žádoucí je upravit ostré hrany nábytku a příslušenství. Zvláštní pozornost je nutné věnovat zvýšeným místům a podle norem je dovybavit zábradlím. Přímo na pracovišti je výhodou umístit např. květináče a další zbytné předměty mimo přímý dosah.

Pracovní proces je vhodné zvolit v pravidelném režimu. Třísměnný provoz je spíše nedoporučen, ale opravdu záleží na individuálním posouzení. Co se týká potřeb na stavební úpravy, nevyžadují ze strany zaměstnanců žádné výjimky. Pozornost je třeba věnovat zvýšené smyslové zátěži — hluku, vibracím, světelným podmínkám, chemickým látkám ale třeba i aromatickým látkám, silným vůním a zápachům, které mohou být spouštěči záchvatu.

Na závěr lze tedy konstatovat, že přístup k bezpečnosti práce je v případě zaměstnanců s epilepsií stejný jako v jakémkoliv jiném případě. Úpravy pracovního prostředí a stylu práce jsou vždy závislé na individuálním posouzení jednotlivých případů. První a poslední slovo má při posuzování způsobilosti pracovní lékař. Ten zvažuje veškerá rizika a dokáže posoudit, zda jsou pracovní podmínky v kombinaci se zdravotním stavem budoucího či stávajícího zaměstnance slučitelné. S tím souvisí i fakt, že některé profese nebo pracovní pozice jsou pro osoby s epilepsií podmínečně nebo zcela vyloučené.