Epilepsie a zakázané profese
Aleš Benda
Epilepsie je onemocnění, které se projevuje náhle vzniklým stavem, od poruchy soustředění přes pád do bezvědomí až po křeče celého těla. Dojde-li u zaměstnance k záchvatu v okamžiku, kdy je zapotřebí, aby se plně soustředil, může se ocitnout v ohrožení na životě či zdraví jak on sám, tak i jeho okolí. Pro představu, pilot letadla musí být po celou dobu letu plně koncentrován a jakákoliv epizoda s případnou poruchou rozlišovací schopnosti, nebo i vědomí je schopna přispět ke katastrofě. I když je mnoho profesí, které člověku s tímto handicapem umožňují uplatnit své schopnosti, existují práce pro osoby s epilepsií nedoporučené, dokonce i zakázané.
Posudek a verdikt, zda je dotyčný pracovník schopen vykonávat danou práci, je svěřen lékaři vykonávajícímu pracovnělékařskou službu. Tento lékař je ze zákona nasmlouván příslušným zaměstnavatelem. Lékař pak zohledňuje skutečný stav onemocnění a jeho klinických projevů a řídí se zákonem č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách a vyhláškou č. 79/2013 Sb. Hodnotí období a věk, od kterého se onemocnění projevuje, a jakým způsobem osoba s epilepsií spolupracuje při dodržování léčebného režimu. Dokonce přichází v úvahu i psychologický posudek. Tato kritéria porovnává lékař se zdravotními nároky a riziky, jimž je zaměstnanec vystaven při výkonu práce v konkrétní pracovní činnosti a za daných pracovních podmínek. Své rozhodnutí vždy podpoří i odborným posudkem ošetřujícího odborného lékaře, v tomto případě neurologa či dalších.
Schopnost výkonu profese s ohledem na zdravotní stav se posuzuje za každých okolností jednotlivě u každého zvlášť.
Co na to legislativa?
Bez ohledu na individuální přístup, stanovuje příloha č. 2 vyhlášky 79/2013 Sb. rizikové faktory a nemoci, které při výskytu těchto faktorů vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost k práci. Např. přímo onemocnění epilepsie lze najít jen v případě působení atmosférického přetlaku, specificky u potápěčů.
I když není toto onemocnění explicitně jmenováno v žádném z jiných případů, kromě řízení motorových vozidel, lze omezující rizika jasně definovat v následujících situacích. Jedná se především o práce hasičů, záchranářů, práce potápěčů, nebo naopak ve výškách (nad 1,5 m) a nad volnou hloubkou, práce v hlubinných dolech, obsluhu jeřábů a vazačů jeřábových břemen.
Mezi omezené profese patří i práce s elektrickým zařízením, obsluha transportních zařízení jako jsou vysokozdvižné vozíky, obsluha tlakových nádob, obsluha řídících center a velínů velkých energetických zařízení apod. Dále jde o práce u zdrojů sálavého tepla, vysokého napětí, otevřeného ohně nebo u otevřených (případně nedostatečně krytých) rotačních strojů, vrtaček, běžících pásů apod. U zmíněných prací lze z vyhlášky přímo dovodit zákaz.
U dalších profesí je opět na individuálním zvážení, zda by měly osoby s přetrvávajícími epileptickými záchvaty nebo poruchami vědomí pracovat na pozici, kde mají odpovědnost za další osoby, např. jako učitelé v kolektivním vzdělávání dětí.
Častým dotazem bývá, zda může člověk s epilepsií pracovat v třísměnném provozu? Tuto možnost již nelze striktně a jednoznačně vyloučit. Z dostupných vědeckých studií je tento režim práce nezdravý pro kohokoliv a může tedy působit negativně i na lidi s epilepsií (Illnerová, Sumová 2008). Na druhou stranu jsou jedinci, kteří jsou velmi flexibilní a změně biorytmu se přizpůsobují snadno i s ohledem na svůj handicap.
Řízení motorových vozidel
Samostatnou kapitolou je případná způsobilost k řízení motorových vozidel (problematice oprávnění řídit motorová vozidla v souvislosti s diagnózou epilepsie se v plném rozsahu věnujeme zde). A opět nezbývá než konstatovat, že posouzení způsobilosti je přísně individuální záležitostí. Přesto lze ve vyhlášce č. 277/2004 — o stanovení zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel nalézt alespoň rámcový návod či představu o tom, zda člověk s epilepsií může řídit motorové vozidlo.
Pro posuzování je zásadním kritériem doba, která uplynula od posledního záchvatu. Nutná délka období bez záchvatů pro povolení řídit motorová vozidla je stanovena na základě předpokládaného rizika jejich opakování. Pro tento účel slouží prohlášení o délce tohoto období vč. povinnosti osoby s epilepsií hlásit změnu zdravotního stavu ošetřujícímu neurologovi nebo praktickému lékaři. Obecně lze povolit řízení motorových vozidel u osob s plně kompenzovanou epilepsií, i pacientů léčených antiepileptiky.
