Jak upravit pracovní prostředí pro člověka s epilepsií

Na začátku společného pracovněprávního vztahu absolvuje zaměstnanec lékařskou prohlídku u příslušného smluvního lékaře poskytujícího pracovnělékařské služby (PLS). Pokud má zaměstnanec zájem v dané organizaci pracovat, je tento krok bezpodmínečnou nutností. Jakmile má v ruce posudek s výsledkem „SCHOPEN“, nic nebrání tomu, aby začal vykonávat příslušnou práci. Toto je naprosto klíčový moment, protože lékař posuzuje nejen zdravotní stav zaměstnance jako takový, ale i schopnost vykonávat danou práci, v potaz tedy bere i prostředí. Ano, skutečně včetně prostředí. Lékař PLS má totiž na základě Zákona 373/2011 Sb. dle prováděcí Vyhlášky č. 79/2013 Sb. nejen provádět prohlídky zaměstnanců, ale i kontrolovat pracoviště, včetně vybavení lékárniček, a dokonce má povinnost se podílet na kvalifikaci zaměstnanců k poskytnutí první pomoci. To znamená, že v případě zaměstnání pracovníka s epilepsií musí zohlednit faktory pracovního prostředí a v zásadě by se nemělo stát, že by zaměstnavatel musel nějak výrazně pracovní prostředí upravovat.

Kdy je to potřeba?

Přestože je člověk s epilepsií schopen dle lékaře výkonu práce na příslušném pracovišti, doporučujeme na začátku, kdy pracovník nastoupí do zaměstnání, projít s ním pracoviště, upozornit jej na případná rizika a jak se jim vyhýbat. Je to vlastně i povinnost zaměstnavatele vůči každému zaměstnanci dle zákoníku práce. Neméně důležité, ne-li zásadní, je vyslechnout názor zaměstnance a pokusit se domluvit na příslušných úpravách tak, aby bylo pracoviště nejen bezpečné, ale také aby zaměstnavatel nemusel vynakládat nepřiměřené náklady. Obavy zaměstnavatelů z vysokých nákladů na úpravy prostředí, v případě lidí s epilepsií, naštěstí nemusí být opodstatněné, protože tento handicap a jeho komplikace v zásadě velké úpravy nevyžadují.

Jak by pracovní prostředí (ne)mělo vypadat?

Obdobně jako má tato diagnóza široké spektrum projevů, tak i úpravy pracovního prostředí pro každého, který s ní žije, mohou být různé. Nebo nemusí být žádné, neboť riziko epileptického záchvatu může být u konkrétního zaměstnance naprosto minimální. Ať už díky léčbě, nebo z podstaty samotné. Přesto existují určitá obecná pravidla, jak by pracoviště mělo vypadat:

• Na pracovišti by neměly být provozovány stroje a zařízení s volnými pohybujícími se nekrytými součástmi. Jinými slovy — zaměstnanec s epilepsií by neměl pracovat například u soustruhu, který má přístupné vřeteno. Naopak o problém se nejedná v případě, kdy by nový zaměstnanec pracoval na zařízení v CNC výrobě, které nelze spustit bez krytu. Tak jako volně pohyblivé součásti mohou člověka ohrozit i nekrytá elektrická zařízení. Bezpečnost práce u vyhrazených technických zařízeních upravuje Zákon 250/2021 Sb. Práce na takových strojích jsou pro člověka s epilepsií v zásadě zapovězeny. Neměl by se ale ani v jejich blízkosti, minimálně bez dozoru, pohybovat či zdržovat.

• Nutné je rovněž posoudit množství ostrých hran v prostoru. Ať již se jedná o nábytek, strojní součásti, nebo třeba i okrasné předměty (květináče a podobně). Ve většině případů není ale nezbytné se vybavení úplně zbavovat, jen je vhodné umístit je mimo přímý dosah pracovníka v prostředí, ve kterém tráví nejvíce času své pracovní doby. Všechna tato opatření totiž vychází z toho, že největším rizikem je náhlý nepředpokládaný pád osoby do bezvědomí (zhroucení osoby a pád na zem). Z tohoto důvodu je třeba zabezpečit zvýšená místa a podle norem je dovybavit zábradlím.

Můžu zaměstnanci s epilepsií vyjít vstříc i jinak?

Z mnohaletých zkušeností mých a mých kolegů vím, že daleko větší problém, než je samotné prostředí, představuje neznalost epilepsie jako takové, zbytečné obavy a předsudky kolegů a nadřízených. Proto je největším benefitem pro bezproblémovou spolupráci snaha seznámit a proškolit kolegy o tomto onemocnění včetně případného poskytnutí neodkladné první pomoci.

Určitě je ale dobré si uvědomit, že zaměstnanci s epilepsií není možné přidělit práci, kterou nemůže vykonávat. Občas se stane, že je třeba zaskočit za kolegu na jiné oddělení, jiný stroj nebo třeba nutně, byť i na jediný den, vykonat jinou práci. Ovšem v tomto případě tuto praxi velmi nedoporučuji. Člověk s epilepsií, pokud je v příslušné lhůtě, nemůže zkrátka zaskočit za kolegu na vysokozdvižný vozík, nemůže zaskočit na služební cestu autem (zde více informací o problematice řidičského oprávnění u lidí s epilepsií) či na jeřáb nebo vzít noční směnu, když právě tu mu lékař v posudku nepovolil. Vstříc mohu zaměstnanci vyjít naopak vysokou mírou tolerance a respektu k jeho pracovnímu úsilí, nepřetěžováním a pokud možno pravidelným režimem.

Na koho se obrátit, když chci zajistit BOZP?

Obecně platí, že prostředí bezpečné pro kohokoliv je na 99 % bezpečné i pro člověka s epilepsií. Pouze v případech, kdy nelze z principu technologií či pracovních postupů upravit bezpečnost prostředí pro všechny, přistupujeme k eliminaci rizik u každého individuálně. To je důvod proč je zaměstnavatel v některých případech povinen zaměstnancům poskytnout osobní ochranné pracovní pomůcky (rukavice, boty, montérky, štíty, brýle a podobně). Všechny tyto otázky, od zvážení rizik až po jejich eliminaci mají na starosti specialisté v oboru bezpečnosti práce, kteří jsou buď přímo zaměstnanci v dané organizaci, nebo tuto činnost vykonávají dodavatelským způsobem. V některých případech u zaměstnavatelů s minimálním rizikem a malým počtem zaměstnanců, může úkoly na úseku bezpečnosti práce vykonávat přímo statutární zástupce organizace, ale pozor musí o této problematice mít příslušné znalosti. Proto se jak zaměstnavatelé, tak i zaměstnanci mohou vždy obrátit buď přímo na tyto pracovníky, nebo ještě lépe přímo na své přímé vedoucí, kteří mají ze zákona 262/2006 Sb. povinnost bezpečnostní otázky také řešit.