Volný čas a sport

Při rozhodování, co dělat ve volném čase, je u lidí s epilepsií samozřejmě na místě jistá opatrnost. Některé volnočasové aktivity je s ohledem na bezpečnost vhodné omezit, některým je nejvhodnější se úplně vyhnout. Nedoporučujeme riskovat situace, ve kterých hrozí nebezpečí úrazu či ohrožení života. Člověk s epilepsií by se neměl vystavovat extrémní zátěži. Fyzická i duševní námaha je u nemocných epilepsií žádoucí v přiměřené míře, tato míra je však velmi individuální. Je nutné přihlédnout k aktuálnímu zdravotnímu stavu i tělesné výkonnosti. Aktivity pro volný čas je vždy nutné vybírat také podle typu epilepsie, četnosti epileptických záchvatů a jejich výskytu přes den nebo v noci, podle možné vazby na spánek, přítomnosti tzv. aury atd.

Sport

Aktivní využívání volného času sportem prospívá každému člověku včetně lidí s epilepsií, neboť přináší nejen lepší tělesnou kondici, ale i psychickou pohodu.

Bylo prokázáno, že sportovní aktivita nejenže nevede ke zvýšení četnosti záchvatů, ale naopak řada vědeckých studií dokumentovala pokles frekvence záchvatů při pravidelné tělesné aktivitě a aerobním tréninku.

U každého onemocnění, epilepsii nevyjímaje, je však třeba dostatek vědomostí, jaká bezpečnostní pravidla je nutno dodržovat, aby se minimalizovala možnost úrazu či jiného poškození a aby přílišné obavy lidi s epilepsií naopak zbytečně neomezovaly.

Jak plyne z výše uvedeného, určení povolených nebo zakázaných druhů sportu je individuální. Není vhodné omezovat všechny fyzické aktivity. Činnosti je vhodné volit podle aktuální kondice, rozdělit je na kratší intervaly, při aktivním trávení volného času nezapomínat na přestávky a dostatečný pitný režim. Obzvlášť zdůrazňujeme zejména pro ty, kdo se sportem začínají, že adaptace (zvykání) na fyzickou aktivitu by měla být postupná. Existuje řada faktorů, které ovlivňují výběr vhodné sportovní aktivity pro jedince s epilepsií. Mezi ně patří četnost a charakter záchvatů, výskyt aury či prodromů (počátečních příznaků, předzvěstí), které mohou včas na blížící se záchvat upozornit, výskyt specifických provokačních faktorů spojených s danou sportovní aktivitou, a konečně i ochota informovaného jedince s epilepsií (u dětí jeho rodičů) přijmout určitou rozumnou míru rizika.

Některé sportovní aktivity, jako jsou například plavání, jízda na kole, bruslení atd. (viz dále), je doporučováno realizovat za účasti druhé osoby a nezapomínat na využití ochranných pomůcek (helma, chrániče, vesta, viditelnost oděvu). Sporty, při kterých i zdravým lidem hrozí zvýšené riziko úrazu či ohrožení druhých osob, je vhodné úplně vynechat.

U lidí s epilepsií, u nichž nejsou záchvaty zcela pod kontrolou, je obzvlášť důležité poradit se s trenérem či instruktorem a ověřit si, jaké aktivity lze provozovat a kterým bude lépe se vyhnout. Tam, kde jsou záchvaty méně časté, nemusí být mnoho omezení. Je také dobré tyto aktivity konzultovat s ošetřujícím neurologem-epileptologem.

K přehodnocení pravidel využití volného času a sportu musí dojít i tehdy, kdy pacient mění léčbu.

Na druhou stranu není třeba se při sportu obávat hyperventilace (zrychleného a prohloubeného dýchání), před níž varují některé starší příručky. Hyperventilace může provokovat některé typy záchvatů pouze tehdy, pokud k ní dochází bez zvýšené fyzické aktivity, v klidu. Naopak při sportovních aktivitách, jako je například aerobik, běh nebo kontaktní sporty, hyperventilace zajišťuje udržení rovnováhy krevních plynů. Nedochází tedy ke změnám vnitřního prostředí, jež při klidové hyperventilaci mohou vést k provokaci některých druhů záchvatů.

Který sport zvolit?

V lednu 2016 zveřejnila Mezinárodní liga proti epilepsii (International League Against Epilepsy) shrnutí nejnovějších poznatků o vhodnosti a nevhodnosti jednotlivých druhů sportu pro lidi s epilepsií. Následující tabulky vám poskytnou základní orientaci.

Rozdělení sportů podle rizika zranění pro jedince s epilepsií nebo pro přihlížející

Skupina 1: Bez významného rizika

Atletika s výjimkou disciplín uvedených ve skupině 2, běžky, bowling, golf, kolektivní pozemní sporty (baseball, basketbal, kriket, pozemní hokej, fotbal, rugby, volejbal apod.), lední metaná (curling), squash, tenis, stolní tenis apod., tanec, většina kontaktních sportů (judo, zápas).

Skupina 2: Mírné riziko pro jedince s epilepsií, žádné riziko pro přihlížející

Atletika – skok o tyči, biatlon, triatlon, pentatlon, bruslení, cyklistika, gymnastika, jízda na koni, kanoistika, kontaktní sporty s rizikem vážnějšího úrazu (box, karate), kulturistika, lední hokej, lukostřelba, plavání, sjezdové lyžování, skateboard, snowboard, střelba, šerm, vodní lyže.

Skupina 3: Vysoké riziko pro jedince s epilepsií a u některých sportů rovněž pro přihlížející

Horolezectví, individuální plachtění, letectví, motorové sporty, potápění, rodeo, seskoky padákem, skoky do vody, skoky na lyžích, surfování, windsurfing, závodní jízda na koni.

Vhodné sporty v jednotlivých situacích

Akutní symptomatický záchvat

• Skupina 1: Lze povolit
• Skupina 2 a 3: Lze povolit s omezením, nutná konzultace neurologa

Ojedinělý neprovokovaný záchvat

• Skupina 1: Lze povolit
• Skupina 2 a 3: Lze povolit po 12 měsících bez záchvatů

Záchvaty pouze ve spánku nebo
záchvaty, které nevedou k poruše vědomí

• Skupina 1: Lze povolit
• Skupina 2: Lze povolit s omezením, nutná konzultace neurologa
• Skupina 3: Obvykle nevhodná, v individuálních případech je možné povolit s určitým omezením u sportů bez rizika pro přihlížející, nutná konzultace neurologa

Záchvaty s poruchou vědomí

• Skupina 1: Lze povolit. Omezení jen v případě záchvatů, které jsou provokovány danou sportovní aktivitou
• Skupina 2: Lze povolit s omezením, nutná konzultace neurologa
• Skupina 3: Obvykle nevhodná, v individuálních případech je možné povolit s určitým omezením u sportů bez rizika pro přihlížející, nutná konzultace neurologa

Epilepsie, 12 měsíců bez záchvatů nebo
epilepsie v remisi (více než 10 let bez záchvatů a více než 5 let bez antiepileptické léčby)

• Skupina 1, 2 a 3: Lze povolit

Nevhodné, rizikové sporty

Nevhodné jsou pro lidi s epilepsií všechny sporty se zvýšeným nebezpečím pádu z výšky: horolezectví, volné lezení, parašutismus, rogalo, bungee-jumping, skoky na lyžích, skoky do vody, ale také šplhání, cvičení na nářadí či skoky na trampolíně.

Nevhodné jsou také aktivity ve vysoké nadmořské výšce. Nízký tlak vzduchu ve výškách (nad 3500 m) totiž způsobuje hypoxii (nedostatek kyslíku v těle), která vede k hyperventilaci. Ta v této situaci (na rozdíl např. od běhu či aerobiku v běžné nadmořské výšce) může vyprovokovat epileptický záchvat. Pohyb ve výškách je proto pro člověka s epilepsií vždy riskantní.

Kvůli riziku zranění (ať už sebe sama, nebo jiných osob) bývají pro lidi s epilepsií příliš nebezpečné rovněž motorové sporty.

Riskantní jsou i sporty s rizikem utonutí, především potápění či raftování.

Sporty s mírným rizikem – často vyžadující dohled

Plavání

Rizika spojená s plaváním jsou minimální, pokud je ve vodě poblíž vás někdo, kdo o vás ví, a hlavně ví, co má v případě záchvatu dělat. Tento člověk by měl být dobrým plavcem. O člověku s epilepsií by měl být nicméně informován i plavčík, což platí dvojnásob, pokud jdete plavat sami. Je výhodné mít koupací čepici dobře viditelné barvy, která plavčíkovi usnadní dohled.

Pokud se záchvat dostaví, snažíme se dostat plavce z vody. Pokud to nejde, pak alespoň do mělké vody; v nejhorším (pokud z nějakého důvodu nelze člověka během záchvatu vytáhnout) dbáme minimálně na to, aby po dobu záchvatu byla hlava nad vodou, abychom zamezili vdechnutí vody do plic.

Pro lidi s epilepsií platí několik zásad:

• Chcete-li plavat, promluvte si o tom se svým lékařem – zvláště pokud u vás epilepsie není zcela pod kontrolou.
• Neplavte pokud možno sami, riskovali byste tím.
• Plavte vždy blízko osoby, která je s vámi, a tuto doprovázející osobu informujte předem o průběhu případného záchvatu. (Toto platí zvláště tam, kde není přítomen plavčík.)
• Pokud se necítíte dobře nebo pokud je koupaliště či bazén přeplněn, odložte raději plavání na jindy.
• Plavete-li v bazénu, bude výhodnější držet se v dráze při okraji než uprostřed.

Pokud nemáte časté záchvaty a chcete plavat ve volné vodě (jezero, moře, řeka), volte pouze taková místa, kde voda sahá nejvýše do výšky vašich ramen. Při vyšším riziku záchvatu použijte plovací vestu, která udrží nad hladinou i hlavu osoby v bezvědomí. Volte raději dobu, kdy nejsou velké vlny, a místa, kde nejezdí motorové lodě. I zde je dobré mít koupací čepici reflexní barvy, usnadní se tím případná identifikace.

Průzkumy uvádějí, že při plavání naštěstí dochází k záchvatům velmi zřídka.

Vodní sporty

Řeč je např. o vodním lyžování, surfování, plachtění, kanoistice apod. Vzhledem k rizikům pobytu na vodě je na místě opatrnost, je vhodné nezapomínat na plovací vestu a příp. další záchranné pomůcky. Na druhou stranu výhodou je, že lidé se vodním sportům málokdy věnují sami. Někdo z doprovodu by měl vědět, že dotyčný má epilepsii i jak mu případně pomoci (viz Plavání).

Rybaření

Nikdy nechytejte sami, zvlášť pokud nejste dlouhou dobu bez epileptických záchvatů. Vzhledem ke zdravotnímu stavu se i pro tuto činnost doporučuje pořídit si záchrannou vestu. Pokud jste citliví na světelné podněty a je u vás prokázána fotosenzitivita, dbejte, aby vás neoslepovalo slunce; pozor rovněž na jeho zrcadlení ve vodě.

Sjezdové lyžování

Lyžovat lidé s epilepsií mohou, zvlášť pokud jsou kompenzováni (léčeni tak, že záchvaty zcela vymizí nebo se jejich průběh zmírní na minimum). Sjezd ovšem patří mezi rizikovější formy lyžování. Tam, kde jsou sjezdovky plné lidí, je o něco menší riziko, že by člověk s epilepsií zůstal v případě záchvatu bez pomoci. Přesto bývá vhodnější mít s sebou někoho, koho můžeme předem informovat, že máme epilepsii, a kdo bude případně vědět, jak nám pomoci. Riziko ovšem představuje vysoká rychlost, které je třeba se vyvarovat. Nutností je přilba a další ochranné pomůcky.

Cyklistika, in-line bruslení a skateboard

Jízdu na kole, na bruslích apod. je možné lidem s epilepsií doporučit jen za určitých okolností – u relativně dobře kompenzovaných pacientů, v případě záchvatů vázaných na spánek, tehdy, když při záchvatech nedochází k poruše vědomí nebo když záchvatům vždy předchází aura, která na blížící se záchvat spolehlivě upozorní.

I při těchto sportech je nejbezpečnější jezdit s někým, kdo o vaší nemoci ví, zvlášť pokud onemocnění není zcela pod kontrolou. Pokud od vašeho posledního záchvatu neuplynul alespoň rok, vyhýbejte se jízdě v hustém městském provozu a nikdy nejezděte bez ochranné helmy a chráničů. Vaše kolo by mělo být dobře vybavené (odrazky, světla) a seřízené (brzdy atd.); podobné zásady platí samozřejmě i pro brusle či skateboard.

Bez tréninku není dobré jezdit příliš náročné a dlouhé trasy. Je také lepší při jízdě z prudkých kopců nejezdit rychle, stále přibrzďovat a dodržovat bezpečnou rychlost.

Jízda na koni

Tuto aktivitu lze doporučit v rámci hipoterapie, resp. pod dohledem, zejména lidem s poruchami pohybové soustavy. Kůň (nejlépe bez sedla) představuje zdroj pohybových impulsů, pohyb koně v kroku napodobuje fyziologický stereotyp chůze člověka. Jeho působením dochází k normalizaci svalového napětí u zkrácených i oslabených svalových partií. Jízda na koni odvádí pozornost od denních starostí, vede k uvolnění psychického napětí, ke kontrole vlastního chování, k lepší koncentraci.

Naopak samostatná jízda na koni představuje příliš velké riziko pádu a úrazu, zvláště u lidí s nekompenzovanou epilepsií, a proto se nedoporučuje. Pokud je člověk s epilepsií dlouhodobě kompenzován a pojede v doprovodu někoho, kdo půjde či pojede vedle, zbývá už jen připomenout nutnost nejezdit příliš rychle a používat ochranné pomůcky.

Sauna, parní lázeň

Tyto aktivity jsou vhodné jen tehdy, pokud je pacient delší dobu bez záchvatů. Je nutné předem je konzultovat s neurologem-epileptologem a mít s sebou doprovod.

Doporučené sporty

Běh

Běh doporučujeme provozovat nejlépe ve dvojici a délku trasy volit podle své kondice. Pokud je člověk s epilepsií dlouhodobě kompenzován a vydá se běhat sám, je dobré vždy sdělit svým blízkým či jiným osobám, odkud a kam se chystá běžet.

Běžkování

Běžky lze lidem s epilepsií rozhodně doporučit. Jako u jiných sportů i zde platí, že je bezpečné jet s někým blízkým či s partou a také naplánovat si rozumnou délku trati s přestávkami a odpočinkem. Není vhodné, aby člověk s epilepsií zůstával sám v horské chatě, zatímco se ostatní vydají běžkovat. Pokud zkušený běžkař s kompenzovanou epilepsií vyrazí na cestu sám, je dobré, aby ostatní dostali předem informaci, odkud a kam jede, neboť hrozí riziko nevolnosti, pádu a prochladnutí.

Pěší turistika

I tento druh sportu je pro lidi s epilepsií vhodný. Přitom je opět potřeba zvážit, jestli si můžeme dovolit pustit se na delší trasu sami.

Je nutné mít dobrou obuv, oděv a dobrou mapu, dbát na dostatek tekutin a také na rezervu léků i na následující den, protože se mohou vyskytnout okolnosti, které nám zabrání vrátit se včas. Léky by měly být v původním balení.

Horská turistika

Je třeba se vyvarovat příliš velké nadmořské výšky (viz výše). Do hor se lze vydávat, jen pokud je člověk s epilepsií delší dobu bez záchvatů (je lepší to raději zkonzultovat předem s ošetřujícím neurologem-epileptologem). Při přechodech míst, kde by hrozilo riziko závažného pádu, je nutné použít jistící lano. Nutná je přítomnost informovaného průvodce schopného poskytnout první pomoc. Počasí na horách je vrtkavé, doporučujeme proto vzít si s sebou teplé oblečení, pláštěnku, náhradní oblečení pro případ, že zmoknete, a také čelovou svítilnu. Vždy je potřeba mít kontakt na horskou službu a sestavit si přesný plán cesty, abychom věděli, kde se nachází horská chata či ubytovna a kde je možno v případě potřeby strávit noc. Právě pro případ, že budeme muset někde neplánovaně přenocovat, je třeba si vzít s sebou rezervu léků. Nezapomeneme ani na pojištění.

Kontaktní sporty

Dle novějších názorů je většina kontaktních sportů, jako jsou např. judo a jiné druhy zápasu, u jedinců s epilepsií bezproblémová. Ke kontaktním sportům, u kterých je vyšší riziko potenciálně závažného poranění, jakými jsou např. box nebo karate, je třeba přistupovat s větší opatrností.

Kolektivní sporty

Vhodné jsou fotbal, florbal, baseball, basketbal, volejbal a některé další týmové kolektivní sporty.

Rehabilitační cvičení

Pokud chce člověk zlepšit své zdraví prostřednictvím cvičení, měl by volit takové, které se mu líbí a které zlepšuje stav jeho mysli. V dnešní době je na výběr z neobyčejně široké škály cvičení, ať už skupinových (např. body-pump, bosu), nebo domácích (např. s gymnastickým míčem, tzv. fit ballem). Cvičení vylepšuje držení těla, které je zrcadlem naší psychiky. Při zvýšeném fyzickém napětí se zvyšuje i napětí svalové a pohyb pak člověka vyčerpává rychleji, proto je dobré zapojit do cvičení i relaxační techniky. Doporučený postup je tento: jako první přichází uvolnění, následuje protažení, poté posílení, znovu protažení a nakonec relaxace.

Několik zásad pro rehabilitační cvičení i pro běžný denní režim:

• Cvičíme tahem, nikoli trhem a švihem.
• Cvičíme do bolesti, v napětí držíme, nepovolíme.
• Cvičíme dlouhodobě, nejlépe pravidelně po ránu.
• Při cvičení nesmíme zadržovat dech.
• Vyvarujeme se otřesů, dopadů, přeskoků a prochlazení.
• Předměty zvedáme z podřepu, nikoli z předklonu.
• Tašky a břemena nosíme na zádech, co nejméně v rukou (a pokud v rukou, pak je nutné ruce střídat).
• Při chůzi máme hlavu vzpřímenou, ramena táhneme dolů a dozadu, břicho je stažené.
• Vhodné je postupné otužování.

Jóga, tai-či, či-kung apod.

Tato cvičení zklidňují a příznivě působí na koncentraci. Klidné a uvolněné pohyby s vyrovnaným dýcháním příznivě působí na organismus a v současné době se pro mnohé lidi stávají součástí zdravého životního stylu. I zde je třeba se poradit s trenérem, ale i s neurologem-epileptologem, která cvičení je při epilepsii případně nutné vynechat.

Tělocvična, fitness

Je dobré, aby byl přítomen další člověk, který na cvičence s epilepsií dohlédne. V některých případech není vhodné cvičit s příliš velkou zátěží. Pokud se cvičí těžké tlakové cviky, kde hrozí pád závaží na posilujícího, jako například bench-pressy a jiné podobné cviky, je nutné jištění druhou osobou.

Cestování

Kompenzovaní lidé s epilepsií (tedy ti, u kterých se epileptické záchvaty nevyskytují příliš často) mohou cestovat bez větších omezení. Lidem s epilepsií je doporučováno při cestování dodržovat určitá pravidla:

• Mít u sebe aktuální lékařskou zprávu o zdravotním stavu, ve které je uveden seznam užívaných léků, jejich dávkování a případně i kontakt na ošetřujícího lékaře.
• V případě cesty do zahraničí je vhodné, aby člověk s epilepsií měl tyto informace společně s kartičkou první pomoci přeloženy do jazyka dané země či do světového jazyka.
• Při cestování je důležité nezapomínat na dodržování pravidelného režimu spánku (cestování přes noc, na noc apod.), na správné užívání antiepileptik ani na příjem dostatečného množství tekutin.
• V případě přeletu do jiného časového pásma je nutné ve správnou dobu užít předepsanou dávku léku, aby se nesnížila hladina účinné látky v krvi.
• Pokud je to možné, člověk s epilepsií by neměl cestovat zcela sám.
• V případě, že je epilepsie pod kontrolou, není nutné se vyhýbat ani běžné letecké dopravě. Při cestování je ovšem samozřejmě vhodné vyvarovat se faktorů, které by mohly vyprovokovat epileptický záchvat.
• Před plánovanou cestou je vhodné se poradit s ošetřujícím lékařem, zda není vhodné před odjezdem užít zklidňující lék, který by mohl napomoci snížit riziko možného záchvatu. Předepsané léky je vhodné přepravovat v příručním zavazadle (prevence proti zpoždění či dokonce ztrátě zavazadla) v originálním balení, a to v dostatečném množství na celou dobu pobytu.
• Intenzivnější příprava by měla nastat u letů na velké vzdálenosti. Lety ve směru východ–západ a západ–východ jsou totiž spojeny s ovlivněním tzv. cirkadiánních rytmů, kdy se naše „vnitřní hodiny“ budou rozcházet s časem v místě pobytu. Tato desynchronizace nastává, pokud přeletíme více než čtyři časová pásma.

V takových případech je nutné vzít v úvahu nejenom délku a náročnost samotného letu, ale také se včas a důkladně domluvit s ošetřujícím lékařem ohledně úpravy medikace (užívaných léků) a spánkového režimu.

* Lidem s epilepsií se rovněž doporučuje předem informovat posádku letadla o svém onemocnění a o první pomoci v případě záchvatu.

Další volnočasové aktivity

Lidem s epilepsií doporučujeme vyhýbat se činnostem, při nichž se člověk ocitá v blízkosti otevřeného ohně, nebezpečných chemikálií, výbušnin apod., dále práci s ostrými nástroji a jinými potenciálně nebezpečnými předměty. Jinak lze však říci, že se lidé s epilepsií mohou ve volném čase věnovat stejným aktivitám jako lidé zdraví, přičemž je pro ně vždy bezpečnější provozovat je s jinými lidmi než sami. To koneckonců přispívá i k dobrému duševnímu rozpoložení, které je také součástí zdraví.

Počítače, televize, videohry

U většiny lidí s epilepsií nemá běžná práce s počítačem ani sledování televize na záchvatovou aktivitu vliv, ale je nutné to posoudit individuálně. Někteří z nich jsou fotosenzitivní, tj. citliví na blikající světlo, blesky, střídání stínů a tmy. Některým vadí i přímé ostré slunce či odrazy paprsků od hladiny vody, sněhu či mezi stromy při jízdě autem nebo autobusem. Těmto lidem může epileptický záchvat vyvolat i sledování televize, práce na počítači (zvláště hraní počítačových her) či jiné intenzivní blikavé či světelné zdroje (ohňostroje, stroboskopy, barevné reflektory).

Obecně je doporučováno, aby takto citlivě reagující osoby nesledovaly televizi z malé vzdálenosti a v úplné tmě – je vhodné mít v místnosti zapnutý ještě další světelný zdroj, který toto záření rozptyluje. Při používání počítače je vhodné vyvarovat se aplikací, ve kterých se rychle střídají světlé a tmavé plochy (hraní akčních videoher). U nových plazmových televizorů a LED monitorů je možné nastavit lepší frekvenci osvětlení a kmitočtů, a tím snížit riziko vzniku epileptického záchvatu. Lidé s epilepsií, kterých se fotosenzitivita týká, o této citlivosti většinou vědí a předem se snaží situacím, které by mohly vyvolat epileptický záchvat, vyhýbat. Přesto bychom všem lidem s epilepsií bez rozdílu doporučovali vyhýbat se dlouhému vysedávání u televizoru nebo u počítače, které by jim mohlo narušit spánkový režim.

Diskotéky

Pobyt na diskotéce není pro lidi s epilepsií problémem, pokud se u nich nejedná o fotosenzitivní epilepsii – v tom případě je nutné vyhýbat se prostředím se stroboskopickými světly. Je třeba velice se mírnit v konzumaci alkoholu (přijatelné jsou příležitostné 1–2 drinky a celkem maximálně 3–6 drinků za týden, viz dále) a nezapomínat na dostatek spánku.

Konzumace alkoholu a návykových látek

Jak už víte, frekvence záchvatů je u každého člověka s epilepsií silně podmíněna jeho životosprávou. Významnou roli může hrát i konzumace alkoholu a drog, které podporují vznik záchvatů u osob s epilepsií mnoha způsoby:

1. Psychotropní látka ovlivňuje neurochemické pochody v mozku. Nebezpečné není jen předávkování drogou či alkoholem, ale i jejich aktuální přítomnost v centrální nervové soustavě a způsob odbourávání z organismu. Ojedinělá konzumace alkoholu (příležitostné 1–2 alkoholické nápoje) nezvyšuje riziko záchvatu u osob s epilepsií, užívajících některé z běžných antiepileptik (léků proti epilepsii). Dlouhodobé nadměrné pití však u osob s epilepsií riziko epileptických záchvatů zvyšuje. Alkohol má na centrální nervovou soustavu tlumivý efekt. Nejrizikovějším momentem paradoxně je doba, kdy člověk střízliví. Alkohol se v těle odbourává, jeho tlumivý účinek vyprchává. Po 7–48 hodinách od příjmu většího množství alkoholu se může objevit záchvat.
   U marihuany je vztah jednorázového užití i dlouhodobého zneužívání a rizika záchvatů mnohem složitější než u alkoholu. Některé psychoaktivní látky obsažené v marihuaně mohou sice riziko záchvatů snižovat, jiné však naopak zvyšovat. Záchvat se může objevit v rámci abstinenčních projevů při odbourávání psychoaktivních látek marihuany z těla. Riziko záchvatů je u užívání marihuany většinou spojené spíše se změnou životosprávy než přímo s chemickým účinkem v ní obsažených psychoaktivních látek.
2. Delší užívání drog či alkoholu doslova ničí nervovou tkáň. Ta se pak stává ještě náchylnější ke vzniku záchvatu.
3. Přítomnost alkoholu a drog v těle ovlivňuje také hladinu léků proti epilepsii v krvi. Alkohol může zvyšovat nebo snižovat hladinu antiepileptik v krevním séru v závislosti na tom, zda osoba konzumuje alkohol ojediněle, nebo pravidelně ve vyšších dávkách.
4. V neposlední řadě je nutné myslet na to, jakým způsobem užívání alkoholu a drog mění naši životosprávu. Chaotický životní styl spojený s užíváním alkoholu i marihuany či jiných drog vede k nedodržování doporučené léčby – vynechávání (opožďování) dávek antiepileptik, narušení spánkového rytmu apod. To vše jsou další faktory, které záchvaty provokují.
5. Riziková může být rovněž nadměrná konzumace energetických drinků, které mohou ve větším množství u jedinců s epilepsií vyprovokovat epileptický záchvat.

Pro každého, ať už s epilepsií nebo bez, je důležité najít si pro své volnočasové vyžití činnosti příjemné, zábavné, které přinášejí uspokojení a pocit dobře stráveného času a které přispívají k naší lepší fyzické i duševní kondici. U lidí s epilepsií je volba aktivit pro volný čas, zejména vhodných sportů, vysoce individuální záležitostí. Než se rozhodnete pro určitý sport, zvažte pečlivě nejen svůj zdravotní stav, ale také svou momentální kondici. Stejně jako není dobré se z přehnaných obav vyhýbat jakékoli tělesné činnosti, není vhodné ani hazardovat, „lámat věci přes koleno“ nebo se chlácholit, že i když mi momentálně není dobře, nic to nebude a že nebudu ostatním kazit zábavu. Tak jako si lze postupně zlepšovat fyzickou výkonnost, je možné i zpřesňovat svůj úsudek, zda tu či onu činnost právě teď zvládnu, a dobrat se ukázněného postoje, který nám umožní žít aktivně, naplno a šťastně i s epilepsií.

Zdrojová literatura →