Práce

Omezení pracovního uplatnění

Jako každá nemoc i epilepsie s sebou nese některá omezení. Ta jsou u různých lidí různě významná. Někoho diagnóza epilepsie ovlivňuje jen velmi málo nebo vůbec, řadu lidí naopak výrazněji, a to nejen po stránce tělesné a duševní, ale i společenské. Od toho se pak odvíjí i šíře mezí, které nemoc klade našemu pracovnímu uplatnění.

Obecně se lidem s epilepsií nedoporučují taková zaměstnání, kde hrozí poranění jich samých, ohrožení jejich vlastního zdraví nebo jejich okolí v případě, že by u nich vznikl epileptický záchvat (některá z těchto zaměstnání jsou osobám s epilepsií zakázána). Mezi tato zaměstnání patří především práce:

• v provozu s nočními směnami, protože jak víte, epilepsie vyžaduje pravidelný spánkový režim. Ranní a odpolední směny problémem nejsou;
• u otevřených strojů, mechanických linek, běžících pásů;
• s vrtačkami, lisy, motorovými pilami, bruskami;
• s elektřinou, s chemickými látkami;
• u otevřeného ohně či jiných zdrojů sálavého tepla;
• u otevřené vodní hladiny;
• s malými dětmi a zvířaty v případě, že epilepsie není kompenzovaná (tj. když zdravotní stav dotyčného není stabilizovaný, výskyt záchvatů není omezený a jejich průběh zmírněný);
• ve výškách (lešení), ale ani v hloubkách (doly).

Téměř vyloučena jsou také zaměstnání vyžadující držení průkazu k profesnímu výkonu, více viz následující kapitola Řidičský průkaz.

V případě fotosenzitivní epilepsie nepřipadají v úvahu ani zaměstnání vyžadující dlouhodobou práci s počítačem (oblast IT, dozorové firmy apod.)

Řidičský průkaz

V roce 2011 vešla v platnost novela vyhlášky č. 72/2011 Sb. upravující vyhlášku č. 277/2004 Sb. o stanovení zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel. Tato vyhláška vymezuje diagnózu epilepsie jako onemocnění, které může mít vliv na zdravotní způsobilost řidiče řídit motorové vozidlo.

Vyhláška vymezuje dvě skupiny oprávnění. Do první skupiny jsou zařazeni tzv. řidiči neprofesionální, tedy řidiči, kteří řídí motorová vozidla pro osobní potřeby. V druhé skupině jsou uvedeni řidiči z povolání, u nichž je řízení motorového vozidla sjednáno v pracovní smlouvě. Podmínky pro uznání způsobilosti k řízení motorového vozidla jsou pro tyto dvě skupiny odlišné.

Pro skupinu neprofesionálních řidičů s epilepsií je stanoveno, že osobu trpící epilepsií lze uznat způsobilou k řízení na základě závěrů odborného vyšetření. Epilepsie je ve vyhlášce řazena mezi „nemoci, vady nebo stavy nervové soustavy vylučující zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel“. Jsou to „takové nemoci, vady nebo stavy nervové soustavy, které představují vážné nebezpečí pro provoz na pozemních komunikacích, a to zejména:

1. epilepsie v případech, kdy délka bezzáchvatového období je kratší než 12 měsíců; epilepsií se pro účely této vyhlášky rozumí dva nebo více epileptických záchvatů, ke kterým došlo u posuzované osoby v odstupu nejvýše 5 let,
2. stav po izolovaném nebo po prvním neprovokovaném epileptickém záchvatu, pokud byla nasazena antiepileptická léčba, po dobu 12 měsíců,
3. stav po izolovaném nebo po prvním neprovokovaném epileptickém záchvatu, pokud nebyla nasazena antiepileptická léčba, po dobu 6 měsíců,
4. stav po provokovaném epileptickém záchvatu způsobeném rozpoznatelným příčinným faktorem, jehož opakování při řízení je pravděpodobné.“

Pro skupinu řidičů s epilepsií z povolání jsou podmínky, za kterých lze uznat způsobilost k řízení, přísnější. Pro přiznání způsobilosti k řízení je rozhodující délka bezzáchvatového období od vysazení antiepileptické léčby, která je stanovena na dobu 10 let; u výjimečných případů je období bez epileptických záchvatů zkráceno na dobu 5 let.

Zdravotní nezpůsobilost řídit motorová vozidla tedy přináší lidem s epilepsií určitá omezení v profesním životě, která mohou být nepříjemná. Odebráním řidičského oprávnění nebo nemožností ho získat se člověk s epilepsií může stát závislejším na druhých osobách. Přesto mají tato omezení smysl. Jsou v zájmu bezpečnosti jak veřejnosti, tak i samotného člověka s epilepsií.

Naštěstí v České republice ve srovnání s řadou jiných států výborně funguje veřejná doprava i taxislužba, takže pro řadu osob s epilepsií není z hlediska jejich pracovního uplatnění nezpůsobilost k řízení motorových vozidel žádnou překážkou.

Zbrojní průkaz

Omezení držení zbrojního průkazu není pro většinu lidí s epilepsií natolik významné jako odebrání řidičského oprávnění, přesto i tuto problematiku v krátkosti zmiňujeme, protože pro výkon některých profesí je zbrojní průkaz nezbytný. Vyhláška č. 493/2002 Sb., o posuzování zdravotní způsobilosti k vydání nebo platnosti zbrojního průkazu upravuje šest skupin pro účely držení zbrojního průkazu. Pro sběratelské a sportovní účely je u lidí s epilepsií stanovena minimální délka 1 roku bezzáchvatového období. Pro všechny další skupiny, tj. lovecké účely, výkon zaměstnání nebo povolání, ochranu zdraví, života nebo majetku a provádění pyrotechnického průzkumu, je nutné, aby se epileptické záchvaty neprojevovaly po dobu 10 let od vysazení léčby.

Vhodná zaměstnání

Vzhledem k výše popsaným omezením si lidé s epilepsií možná nejčastěji vyhledávají pracovní pozice například v administrativě, ve školství, v oborech s ekonomickým a finančním zaměřením či v oblastech orientovaných na práci s výpočetní technikou (kromě lidí s fotosenzitivní epilepsií). Dále pracují jako recepční, denní vrátní, maséři, zahradníci, archiváři, košíkáři, v technických oborech a v mnoha a mnoha dalších profesích.

Informování zaměstnavatele o diagnóze

Přijímací pohovor

Neexistuje jednoznačná odpověď na otázku, zda a kdy je vhodné informovat zaměstnavatele o tom, že člověk má epilepsii. Zaměstnavatel nemá právo dotazovat se žádného zaměstnance na diagnózu. Potřebuje však znát pracovní omezení, jež by mohla mít vliv na pracovní výkon či vést k ohrožení zdraví samotného zaměstnance nebo jeho okolí. Pokud se u vás taková omezení nebo vliv vyskytují, lze obecně říci, že je vhodné zaměstnavatele o epilepsii otevřeně informovat.

Samozřejmě je na zvážení každého člověka s epilepsií, zda tuto citlivou informaci o sobě sdělí. Mlčení o diagnóze je pochopitelné zejména v situacích, kdy jsou projevy nemoci dlouhodobě kompenzovány nebo se objevují pouze v nočních hodinách, takže epilepsie nemá na výkon práce žádný vliv.

Pokud se rozhodnete svou epilepsii v přijímacím pohovoru zmínit, doporučuje se neotvírat toto téma v úvodní části přijímacího pohovoru, ale až v jeho dalším průběhu. První chvíle osobního pohovoru slouží převážně k tomu, aby uchazeč představil své zkušenosti, dovednosti a schopnosti tak, aby zaměstnavatele zaujal.

Pokud zaměstnavateli dotyčný oznámí, že má epilepsii, zaměstnavatel si pod touto nemocí nejspíše představí velké křečové záchvaty. Je tedy na člověku s epilepsií, aby dokázal budoucímu zaměstnavateli vysvětlit a popsat, jakým druhem epilepsie trpí, jak se u něj konkrétně epileptické záchvaty projevují a jak často asi nastávají. Je třeba otevřeně hovořit o tom, jaký vliv mohou mít na výkon práce, popsat zaměstnavateli možné pracovní limity u konkrétního pracovního místa, o které se ucházíme.

Podmínky pro práci

Výhodou je, že lidem s epilepsií není nutné přizpůsobovat pracovní prostředí architektonicky ani co do vybavení pracovního místa či nákupem kompenzačních pomůcek. Někdy se doporučuje, pokud je to možné, pouze částečná úprava pracovního prostředí: odstranění skleněných dveří, ostrých předmětů atd. U některých lidí s epilepsií je vhodné také částečně upravit pracovní režim, tj. dát jim možnost chvilkové relaxace, která vede ke zregenerování k dalšímu pracovnímu výkonu. Potřebu bezpečnostních opatření může výrazně snížit výskyt předzvěsti (tzv. aury – např. bolesti, nevolnosti, závrati, neurčitých sluchových či zrakových vjemů nebo pocitu strachu) před záchvatem, vazba záchvatů na spánkový rytmus a předvídatelné spouštěče záchvatu, kterým je osoba s epilepsií schopna se vyhnout.

Pokud člověk mívá častější záchvaty v průběhu dne, není vhodné tuto skutečnost dlouhodobě tajit před zaměstnavatelem ani před spolupracovníky. Informaci je možné sdělit svému kolegovi na pracovišti či přímému nadřízenému. I v tomto případě je vhodné jim popsat, jak se záchvaty projevují, jak obvykle vypadají a jak dlouho přibližně trvají. V případě, že se u člověka vyskytují tonicko-klonické záchvaty, je na místě vysvětlit pravidla první pomoci při epileptickém záchvatu, aby kolegové byli na možnou situaci lépe připraveni. Nejednomu člověku s epilepsií se takovým „vyložením karet na stůl“ mimo jiné uleví od obav, že ho náhlý záchvat na pracovišti „prozradí“. Na druhou stranu jsou lidé s dlouhodobě kompenzovanou epilepsií, kteří se o své nemoci nikomu v práci nezmiňují a vyhovuje jim to.

V každém pracovním prostředí a konkrétním kolektivu je jiná situace. Je na vašem zvážení, kdy a jak budete o své epilepsii hovořit, komu a jak informace sdělíte. Pokud o své nemoci kolegům řeknete, můžete tak předejít spekulacím a šeptandě. V konečném důsledku jde především o to, jak zajistit sobě i svému okolí bezpečí, jak podpořit svůj pracovní výkon i komfort při práci a přispět k tomu, aby na pracovišti vládly dobré a férové podmínky. Když se člověku s epilepsií podaří najít si práci, která mu vyhovuje, nebo si podle potřeby přizpůsobit okolnosti v zaměstnání, které už vykonává, přispěje to nejen k jeho větší jistotě finanční, ale i k větší sebedůvěře a duševní rovnováze, které jsou pro jeho zdraví stejně důležité jako léky.

Vzdělávání dospívajících a dospělých

Pokud se epilepsie u člověka projeví až v dospělosti, mohou nastat situace, kdy kvůli onemocnění musí dotyčný významně přehodnotit svou situaci ve svém současném zaměstnání. Někdy je třeba zaměstnání změnit. Nejinak je tomu, když se epilepsie objeví v období dospívání. Pak je vhodné zvážit, zda je nutné vzhledem ke zdravotním omezením souvisejícím s tímto onemocněním změnit studijní či učební obor.

K dospívajícímu, kterému je z důvodu zdravotního stavu doporučeno ukončit studium nebo změnit obor, je nutné přistupovat velmi citlivě. Často se ocitá v emočně nesnadném období, možná se mu právě zhroutily životní sny. S hledáním dalších možností pro volbu jeho povolání může dospívajícímu pomoci mj. výchovný poradce, školní psycholog, pedagogicko-psychologická poradna či speciálně pedagogické centrum. Stejně jako jiní mladí lidé si bude dotyčný potřebovat ujasnit své osobnostní předpoklady, nadání, zájmy, schopnosti, dovednosti a intelekt, které jsou pro volbu povolání určující, a poté vzít v úvahu zároveň i svou nemoc.

U dospělých je rovněž dobré zauvažovat nad vlastními zkušenostmi, schopnostmi, silnými i slabými stránkami, uvědomit si své požadavky na práci a případně zvážit volbu rekvalifikace, s níž vám může poradit a pomoci úřad práce.

Status OZZ – osoby zdravotně znevýhodněné

Jestliže vám epilepsie snížila schopnost nalézt práci nebo v dosavadním zaměstnání zůstat, vykonávat dosavadní povolání nebo využívat dosavadní kvalifikaci či získat novou, a zároveň máte zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, stojí za úvahu nechat se uznat Českou správou sociálního zabezpečení jako OZZ – osoba zdravotně znevýhodněná.

Zdravotně znevýhodněnou osobou je fyzická osoba, která má dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost a má podstatně omezenou schopnost využít dosavadní kvalifikaci.

Stát podporuje zaměstnávání OZZ poskytováním příspěvků zaměstnavatelům prostřednictvím Úřadu práce. Občan, jemuž bude přiznán status OZZ, tímto aktem nezískává žádný nárok na poskytování peněžního příspěvku či dávky. Díky podpoře (případnému) zaměstnavateli však status OZZ zvyšuje jeho šance na trhu práce.

Předpokladem pro přiznání statusu OZZ je zjištění dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. To je takový nepříznivý zdravotní stav, který má podle poznatků lékařské vědy trvat déle než 1 rok a podstatně omezuje psychické, fyzické nebo smyslové schopnosti, a tím i schopnost pracovního uplatnění. Abyste měli nárok být uznáni za OZZ, musí mít funkční porucha, která podstatně omezuje vaše psychické, fyzické nebo smyslové schopnosti, také nepříznivý dopad na pracovní uplatnění. To znamená, že některá vaše schopnost sice může být podstatně omezena vlivem vašeho nepříznivého zdravotního stavu, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než 1 rok, ale pokud nemá konkrétně u vás nepříznivý dopad na schopnost vašeho pracovního uplatnění, využití nebo získání kvalifikace, nemůže vám být status OZZ přiznán.

Žádost o status OZZ může podat jak občan ČR, tak cizinec, který v ČR pracuje; musí být starší 15 let a mít ukončenou povinnou školní docházku. Žádost musí být písemná a musí z ní být patrné, kdo ji podává (uvede se jméno, příjmení, datum narození, adresa a podpis žadatele) a čeho se týká (např. žádost o přiznání statusu OZZ). Kromě toho je důležité uvést údaje o ošetřujícím lékaři a jeho sídlo.

Žádost lze podat přímo na příslušné OSSZ (tj. na okresním pracovišti České správy sociálního zabezpečení), zaslat poštou, formou datové zprávy prostřednictvím datové schránky nebo elektronicky podepsanou uznávaným elektronickým podpisem. Žádost o přiznání statusu OZZ může za oprávněného občana podat i jeho zmocněnec, a to na základě plné moci. Z jejího textu musí být zřejmé, že byla udělena k podání žádosti o status OZZ. Za osobu mladší 15 let může žádost podat pouze jeho zákonný zástupce.

Doporučený vzor žádosti je dostupný na OSSZ nebo na stránkách ČSSZ. Po podání žádosti žadatel obdrží písemnou informaci týkající se posuzování jeho zdravotního stavu a bude požádán, aby se podrobil vyšetření u ošetřujícího lékaře (doporučený termín je do 8 dnů od doručení informace s výzvou) a aby vyplnil přiložený „profesní dotazník“.

Status OZZ nemůže získat osoba, u které probíhá řízení o přiznání invalidního důchodu nebo již byla uznána invalidní v jakémkoliv stupni invalidity.

Rozhodnutí vydává příslušná OSSZ do 30 dnů od doručení žádosti. Je však třeba počítat s tím, že lhůta se prodlužuje o lhůtu stanovenou pro vydání posudku, která je 45 dní. Lhůta může být případně i prodloužena o dobu, po kterou se došetřují rozhodné skutečnosti.

Žadatel o status OZZ je povinen se na výzvu OSSZ podrobit vyšetření zdravotního stavu nebo jinému odbornému vyšetření, či sdělit údaje o dosaženém vzdělání, zkušenostech a znalostech a předchozích výdělečných činnostech.

V případě, že občan nesouhlasí s posudkem vypracovaným v rámci řízení o OZZ, musí počkat na vydání rozhodnutí, proti němuž lze podat odvolání. Odvolání proti posudku není možné. Proti rozhodnutí pak lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů od jeho doručení, a to u OSSZ, která jej vydala. O odvolání rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ).

Status OZZ je platný do dne vyznačeného na posudku, resp. rozhodnutí. Doba platnosti se stanoví zpravidla na 3–5 let, může být však stanovena i na dobu neurčitou. Status OZZ se automaticky neobnovuje, občan o něj musí znovu požádat. O statusu OZZ nelze rozhodovat zpětně. S ohledem na délku řízení je tedy vhodné podat žádost o jeho pokračování v dostatečném předstihu před termínem skončení jeho platnosti (cca 4 měsíce).

Přiznání invalidního důchodu

Lidé s diagnózou epilepsie si mohou zažádat o přiznání invalidního důchodu. Žádost se podává na České správě sociálního zabezpečení příslušné podle místa trvalého bydliště. Česká správa sociálního zabezpečení na základě podání žádosti a doložení lékařských zpráv od člověka s epilepsií posuzuje stupeň poklesu pracovní schopnosti. Tuto oblast upravuje vyhláška č. 359/2009 Sb., která stanovuje procentní míru poklesu pracovní schopnosti, náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity.

U diagnózy epilepsie posudkové hledisko zjišťuje a hodnotí závažnost epilepsie, tj. druh epilepsie, závažnost a frekvenci záchvatů, zda se jedná o léčbu kompenzovanou antiepileptiky. Dále se posudkové hledisko zaměřuje na neuropsychologický deficit či nežádoucí vedlejší účinky léčby. Vyhláška o invaliditě rozlišuje formu epilepsie:

• Kompenzovanou, kdy je osoba jeden rok bez záchvatů či se epileptický záchvat objeví ojediněle, tj. je zachována schopnost vykonávat denní aktivity, pokles pracovní schopnosti je stanoven v rozmezí rozmezí 10–15 %. (Při tomto snížení pracovní schopnosti žadateli není přiznán invalidní důchod.)
• Částečně kompenzovanou, při níž se epileptický záchvat zpravidla neobjevuje každý měsíc, přesto se během roku epileptické záchvaty mohou objevit v menším počtu než je 12 epileptických záchvatů za rok; některé denní aktivity tímto mohou být omezeny, pokles pracovní schopnosti u takového člověka je stanoven v rozmezí mezi 25 až 40 %.
• Nekompenzovanou, tj. záchvaty se objevují vícekrát do měsíce, zpravidla jedinec trpí více než 12 záchvaty do roka; tato forma je již spojována s neuropsychologickým deficitem a s organickými poruchami různé etiologie (různého původu), některé denní aktivity jsou podstatně omezeny, pokles pracovní schopnosti je stanoven v rozmezí 50 až 60 %.
• Nekompenzovanou těžkou, což obnáší záchvaty nereagující na léčbu, těžký neuropsychologický deficit, denní aktivity jsou těžce omezeny. Stav, u kterého není dosaženo redukce epileptických záchvatů za použití správně indikované terapie antiepileptiky.

Podle zákona je pojištěnci přiznán invalidní důchod, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %, přičemž pokud jeho pracovní schopnost poklesla: o 35 % až o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně; o 50 % až o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně; o 70 % a více, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Více informací můžete získat na průvodci invalidním důchodem.

Příspěvek na péči

Člověk s epilepsií nebo osoba blízká, která o něho pečuje (rodič, partner, manžel/ka), může požádat Ministerstvo práce a sociálních věcí také o příspěvek na péči. Tento příspěvek je určen „osobám, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle zákona o sociálních službách. Z poskytnutého příspěvku pak tyto osoby hradí pomoc, kterou jim může dle jejich rozhodnutí poskytovat osoba blízká, asistent sociální péče, registrovaný poskytovatel sociálních služeb, dětský domov nebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu.“ (MPSV)

Poskytování tohoto příspěvku se řídí zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláškou č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška č. 505/2006 Sb.).

Při posuzování stupně závislosti osoby se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: mobilita (pohyblivost), orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a u osob nad 18 let péče o domácnost.

V době revize této brožury (2020) činí výše příspěvku na péči pro osoby do 18 let věku za kalendářní měsíc:

• 3300 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost)
• 6600 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost)
• 13900 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost)
• 19200 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost).

Výše příspěvku na péči pro osoby starší 18 let činí za kalendářní měsíc:

• 880 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost)
• 4400 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost)
• 12800 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost)
• 19200 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost).

Chcete-li žádat o příspěvek na péči, je třeba podat písemnou žádost. Žádost se podává na tiskopisu předepsaném ministerstvem (formuláře jsou k dispozici na kontaktních pracovištích krajských poboček Úřadu práce nebo na Integrovaném portálu MPSV), a sice na kontaktním pracovišti krajské pobočky Úřadu práce. Příslušnost se určuje podle místa trvalého pobytu žadatele.

Krajská pobočka Úřadu práce pak nejprve provede „sociální šetření, při kterém se zjišťuje schopnost samostatného života osoby v jejím přirozeném sociálním prostředí“: jinými slovy navštíví vás sociální pracovník a bude zjišťovat míru vaší samostatnosti v péči o sebe u vás doma. Následně krajská pobočka Úřadu práce zašle příslušné okresní správě sociálního zabezpečení žádost o posouzení stupně závislosti osoby. Při posuzování stupně závislosti osoby vychází okresní správa sociálního zabezpečení ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře.

Na základě tohoto posudku pak krajská pobočka Úřadu práce vydá rozhodnutí o tom, zda vám bude příspěvek na péči přiznán či nikoliv. Proti tomuto rozhodnutí se lze odvolat. Odvolání se podává k úřadu, který napadené rozhodnutí vydal, o odvolání pak rozhoduje MPSV.

Pokud vám bude příspěvek na péči přiznán, bude vám jej vyplácet krajská pobočka Úřadu práce, která je příslušná k rozhodování o příspěvku, buď převodem na platební účet, nebo poštovním poukazem (složenkou).

Dále mohou lidé s epilepsií využít finanční podporu z oblasti sociálních dávek. Tato oblast se může zdát složitá a nepřehledná, navíc systém podléhá různým změnám v koeficientech výpočtů dávek. Obecně jsou žádosti o sociální dávky řešeny na Úřadech práce, dle místa trvalého bydliště. Je možné žádat o dávky státní sociální podpory (příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek, přídavek na dítě, pohřebné, porodné, dávky pěstounské péče), pomoc v hmotné nouzi (příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení, mimořádná okamžitá pomoc, životní a existenční minimum).

Existují i další dávky, které jsou určené pouze pro osoby se zdravotním postižením: příspěvek na mobilitu, příspěvek na zvláštní pomůcku, příspěvek na zakoupení motorového vozidla; a rovněž výhody pro zdravotně postižené: průkazky TP, ZTP, ZTP/P, parkovací průkaz, daňové a poplatkové úlevy.

Aktuální informace k sociálním dávkám se můžete dočíst například na portálu veřejné správy.

Volný čas a sport →