Příčiny epilepsie
Jak se stane, že se u člověka epilepsie projeví?
Dědičnost
Zdědil jsem epilepsii? Zdědí ji mé děti?
To, že se u někoho rozvine epilepsie, může mít různé příčiny. Jako u většiny jiných nemocí platí, že na vzniku nemoci se podílí jednak vnitřní dispozice (predispozice, jakési přednastavení) a jednak vnější nebo získané provokující mechanismy. Vnitřní dispozice jsou nejčastěji genetické a mohou se někdy dědit dále (říká se jim tedy genetické nebo rodinné dispozice). O dědičnou chorobu jde tehdy, když se dědí nemoc sama (nikoli jen dispozice k jejímu rozvoji). Třeba lupénka není dědičná nemoc, ale dědí se genetické dispozice k jejímu vzniku.
Pozor mýtus!
„Epilepsie se dědí.“
Většinou nedědí. Může se zdědit dispozice k ní, ale sama nemoc ve většině případů automaticky ne.
Epilepsie až na některé výjimky také není dědičná nemoc, jinými slovy epilepsie jako nemoc se nepředává z matky nebo otce na dítě. Ale dispozice k rozvoji epilepsie mohou být v různých rodinách různě výrazné. V některé rodině tedy může mít více jejích členů epileptické záchvaty nebo onemocnět chronickou epilepsií – ovšem aby k tomu došlo, musí se k vnitřním předpokladům někdy přidat i spouštěcí faktor.
Odborná literatura uvádí, že riziko epilepsie u dítěte zdravých rodičů je asi 2–3%. V případě, že jeden rodič má epilepsii, stoupá toto riziko na 5 % a v případě obou rodičů s epilepsií je riziko 10–15%.
U některých druhů epilepsie hraje genetická dispozice rozhodující roli. Těmto epilepsiím se říká „převážně geneticky podmíněné“ nebo „idiopatické“ epilepsie. Neznamená to však, že v příbuzenstvu musí být někdo, kdo epilepsii měl, genetické změny (mutace) často vznikají zcela nově. Epilepsie z této skupiny jsou často tzv. „věkově vázané“ – to znamená, že se typicky objevují v určitém věku a některé z nich v určitém věku také mizí. Většinou se projevují v dětství a v dospívání. Patří k nim například epilepsie s častými absencemi v dětství (pyknolepsie), dětská epilepsie s centrotemporálními hroty (rolandická epilepsie), juvenilní myoklonická epilepsie a řada dalších.
Existují rovněž vyhraněné, jasně definované epileptické syndromy, které se mohou dědit. Říká se jim familiární či hereditární.
Při vzniku velkého procenta epilepsií však mají větší význam vnější (získané) faktory než genetické dispozice. Tyto epilepsie se označují jako „epilepsie se strukturální nebo metabolickou příčinou“ nebo „epilepsie sekundární“. U těchto epilepsií jsou záchvaty způsobeny určitým jasně definovaným poškozením mozku, ať už jde o úraz mozku, mozkový nádor, cévní onemocnění, degenerativní onemocnění mozku, různé vrozené vývojové vady nebo záněty mozku. Do této skupiny patří i ti nemocní, jejichž mozek byl poškozen během porodu (tzv. perinatální poškození mozku).
U mnoha jedinců s epileptickými záchvaty se příčina záchvatů nepodaří prokázat a jedná se tak o „epilepsii nejasné příčiny“. Na základě průběhu onemocnění a charakteru záchvatů lze v mnoha případech předpokládat strukturální příčinu, kterou však současné diagnostické postupy zatím nedokážou odhalit.
Strukturální a metabolické příčiny epilepsie
Jak epilepsie začne?
Vedle zmíněných genetických predispozic mohou ke vzniku epilepsie přispět různorodá porušení struktury určitých částí mozku, která obvykle souvisejí s vývojovým obdobím života. Mezi nejtypičtější patří tyto příčiny:
- Ještě během těhotenství může dojít k vývojovým poruchám mozku, které jsou příčinou epilepsie. Tyto poruchy mají většinou genetický základ, ale mohou vzniknout i vlivem infekce, léků nebo toxických látek užívaných matkou, ať už vědomě či nevědomě.
- V průběhu porodu může dojít k poškození mozku např. mechanickým poraněním při průchodu porodními cestami, krvácením do mozku, nedostatkem kyslíku, ale i vlivem určitých metabolických poruch.
- V dospělém věku patří k nejčastějším příčinám epilepsie či epileptických záchvatů zranění, metabolické poruchy, cévní mozkové příhody, mozková krvácení či nemoci mozkových cév, mozkové nádory, jejichž následkem dochází k poškození mozkové tkáně, dále postižení mozku nadměrným a dlouhodobým užíváním alkoholu, infekční či autoimunitní onemocnění mozku aj.
Mezi vznikem mozkového poškození a projevem prvních záchvatů může uplynout delší doba – měsíce, dokonce i řada let. Lékaři se vždy snaží zjistit, která z příčin epileptické záchvaty způsobuje. Lze tak získat podklady pro správnou léčbu a šanci na vyléčení. Ne vždy je možné u vzniku epilepsie určit přímou příčinu, ale u některých lidí je možné vysledovat faktory, které u nich epileptické záchvaty provokují. U některých nemocných se přes využití nejmodernějších vyšetřovacích metod nezdaří příčinu onemocnění objasnit. Ale i v těchto případech je léčení nezbytné a nezřídka je možné se úplně zbavit záchvatů.
Četli jste pozorně?
Víte, na které z následujících otázek odpovědět ano a na které ne?
- Mohou se dispozice k epilepsii dědit?
- Dostane člověk stoprocentně epilepsii, když ji má někdo z jeho rodiny?
- Je naše vina, že má naše dítě epilepsii? Věděli jsme totiž, že jeden příbuzný tuto nemoc měl, a přesto jsme to riskli a dítě měli.
- Jestliže má z obou rodičů epilepsii jen matka, je pravděpodobnost, že se nemoc projeví u jejího dítěte, asi 5 %?
- Přichází první epileptický záchvat vždy v dětství nebo v dospívání?
- Může poranění hlavičky dítěte při porodu způsobit epilepsii?
- Když se po zranění hlavy epilepsie do pár týdnů neprojeví, dá se říct, že máme vyhráno?
Věděli jste všechno, nebo jste pátrali v textu? Tak či tak máte pravdu, pokud jste odpověděli ano pouze na otázky 1, 4 a 6, zatímco na OSTATNÍ (2, 3, 5, 7) ne.
