Co je epilepsie

Co je to vlastně za nemoc?

Epilepsie není jedna nemoc. Jedná se o rozsáhlou skupinu neurologických onemocnění, jejichž společným rysem je výskyt opakovaných nevyprovokovaných epileptických záchvatů. Každé z nich má však jiný průběh, příčiny, vyhlídky i způsob léčby. Tomu odpovídá i název epilepsie. Pochází nejspíš ze starořeckého „epilambanein“ (uchopovat, zachycovat, zachvacovat). Epilepsie tedy znamená „záchvatová nemoc“.

Co je epileptický záchvat?

Podstatou epileptického záchvatu je „epileptický výboj“ v mozku.

Celá naše nervová soustava funguje na principu předávání elektrických impulsů mezi nervovými buňkami (neurony). Dá se říci, že všechno naše vnímání, příkazy k provedení pohybů, ale i myšlení a emoce jsou zakódovány do sérií elektrických impulsů (tzv. akčních potenciálů), které se šíří neuronovými sítěmi.

Při epileptickém záchvatu dochází ke vzniku epileptického výboje. Jeho podstatou jsou elektrické impulsy, resp. jejich série, které jsou buď příliš silné, nebo příliš synchronizované (velké množství elektrických impulsů proběhne ve stejném okamžiku). Pro zjednodušení si epileptický výboj můžeme představit jako blesk na obloze – skutečně jde o elektrický výboj, který na nějakou dobu „vyřadí z provozu“ nebo jinak ovlivní některé funkce mozku. Záchvat může trvat sekundy, minuty, výjimečně i hodiny. Ovlivněny mohou být různé mozkové funkce – myšlení, paměť, hybnost nebo smyslové vnímání.

Epileptický záchvat může nastat mimořádně i u člověka, který epilepsii nemá – např. bezprostředně po poranění či jiném poškození mozku, při výrazné změně vnitřního prostředí organismu, po požití vysokých dávek některých léků, při nedostatku kyslíku, při dlouhodobém nedostatku spánku apod. Jeden epileptický záchvat také neznamená nutně začátek epilepsie jako onemocnění. Například mnoho dětí v kojeneckém nebo batolecím věku prodělalo jeden i více záchvatů, nejčastěji při horečce jako tzv. febrilní křeče, aniž by se u nich chronická epilepsie rozvinula. U lidí s epilepsií však záchvat většinou přichází bez zjevné příčiny (lékaři říkají „nevyprovokovaně“) a ne jen jednou, ale opakovaně.

Lékař – neurolog/epileptolog ve většině případů stanoví diagnózu epilepsie tehdy, když u téhož člověka dojde ke dvěma či více epileptickým záchvatům. Bere při tom v úvahu řadu informací jak o průběhu záchvatů, tak o tom, co každému z nich předcházelo a mohlo ho zapříčinit (třeba nedostatek spánku, alkohol nebo jiné návykové látky, akutní onemocnění mozku – úraz, zánět, cévní příhoda). V některých případech je na základě určitého kontextu a výsledků vyšetření zřejmé, že riziko opakování záchvatů je vysoké a diagnóza epilepsie může být stanovena již po prvním záchvatu. Ke zpřesnění určení (diagnózy) konkrétního epileptického syndromu může pomoci vyšetření EEG (elektroencefalografie), k vyloučení strukturálního mozkového postižení (např. nádoru, vývojové poruchy aj.), které může být příčinou epilepsie, je pak vždy nutné zobrazovací vyšetření, především MRI (magnetická rezonance). Leckdy jsou potřeba i další vyšetření – interní a kardiologické, případně psychologické a psychiatrické, aby lékaři vyloučili jiné možné příčiny přechodných poruch vědomí, které mohou vypadat přesně stejně jako epileptické záchvaty.

V jakém věku epilepsie začíná?

Záchvaty se mohou vyskytnout v kterémkoli období života. U tří čtvrtin nemocných epilepsií se první záchvaty objevily před dvacátým rokem věku, nejčastěji v prvních třech letech života a kolem puberty. Věk při vzniku epilepsie nám však nemusí prozradit, co je její příčinou ani jak bude dále probíhat či jaké jsou šance na vyléčení.

V jakém věku epilepsie začíná?

Záchvaty se mohou vyskytnout v kterémkoli období života. U tří čtvrtin nemocných epilepsií se první záchvaty objevily před dvacátým rokem věku, nejčastěji v prvních třech letech života a kolem puberty. Věk při vzniku epilepsie nám však nemusí prozradit, co je její příčinou ani jak bude dále probíhat či jaké jsou šance na vyléčení.

Kolik lidí má epilepsii?

Diagnózu „epilepsie“ si každý rok vyslechne jeden z 2000 lidí. Z vážných neurologických chorob je totiž právě epilepsie nejčastější: celkově se epilepsie vyskytuje u půl až 1 procenta populace (což znamená, že v České republice žije asi 70 000 lidí s tímto onemocněním). Pravděpodobnost, že se u člověka objeví ojedinělý epileptický záchvat, je ještě vyšší – 5–10 %. U dětí je epilepsie dokonce častější než známé chronické nemoci jako revmatismus, cukrovka nebo tuberkulóza. V každém případě se nejedná o nijak vzácnou chorobu. I díky tomu naštěstí v dnešní době už existuje velké množství poznatků o epilepsiích, o jejich příčinách a průběhu a také dost široké spektrum léků i dalších léčebných možností.

Příčiny epilepsie →