Bezpečný život s epilepsií

Prevence a první pomoc

Jak můžu omezit nebezpečí, že se při záchvatu zraním?

Předcházení úrazům

Každý člověk je vystaven riziku úrazu. Není možné podat zcela vyčerpávající přehled všech situací, které o to více číhají na lidi s epilepsií. Následující souhrn zkuste brát jako vodítko, které je nutné individuálně upravit pro situaci každého člověka. Pro pacienty, kteří mají dlouhodobě kompenzovanou epilepsii (to znamená, že jsou 2 roky zcela bez záchvatů) nebo mají „malé záchvaty“, při kterých neztrácejí vědomí, většinou není třeba vymýšlet mnoho mimořádných opatření. Ve zcela jiné situaci jsou však lidé s častými záchvaty, které jsou provázeny ztrátou vědomí, a zvláště ti, jejichž záchvaty vznikají náhle bez předchozího varování – bez aury. U lidí s častými pády je vhodná ochranná přilba.

Vaření

Je lepší používat mikrovlnnou troubu než klasický sporák. Jídlo na ohni je lépe připravovat tehdy, pokud nejste doma sami. Je bezpečnější používat zadní hořáky sporáku než přední. Za úvahu možná stojí pořízení indukčního sporáku, který ve spojení s indukčním nádobím ohřívá, podobně jako mikrovlnná trouba, přímo jídlo.

Nádobí

Při přípravě jídel na plotně se vyhněte přenášení horkých jídel či tekutin. Když servírujete, berte si talíře k hrnci, nikoli naopak. Pro přepravu horkých potravin z kuchyně ke stolu je možno používat vozíček. Rukojeti pánví a hrnců otáčejte od sebe, aby se zmenšilo nebezpečí jejich zachycení při záchvatu. Do mikrovlnné trouby je lepší používat nádoby z umělé hmoty než skleněné. Na vaření vody je možno použít rychlovarné nebo teflonové konvice. Elektrické motorové spotřebiče (mixéry, šlehače apod.) používejte opatrně.

Žehlení

Nebezpečí popálení sníží bezšňůrová žehlička, která se automaticky vypne.

Nábytek

Nebezpečí zranění při pádu během záchvatu snížíme umístěním chráničů z tvarovaného plastu na rohy nábytku (jsou běžně k dostání). Zvažte pořízení ochrany na radiátory, a to i vzhledem k možnosti popálenin. Pamatujte na to, že volně stojící lehká topná tělesa se mohou při záchvatu převrátit.

Dveře a okna

Použití nerozbitného skla nebo bezpečnostní folie sníží riziko pořezání při pádu. Není vhodné zamykat se v koupelně či na WC, lepší je používat tabulku s nápisem „Obsazeno“. Tak vám kdykoli může být snadno dostupná pomoc i v těchto místnostech. Je-li to možné, pořiďte si zavěšení dveří do malých místností s otvíráním ven. Při otvírání dovnitř totiž mohou být dveře blokovány ležícím tělem. V patrovém rodinném domě je vhodné v případě výskytu záchvatů s automatickou činností a „blouděním“ zajistit zábrany vstupu na schodiště.

Koupelna

Nepoužívejte plně napuštěnou vanu, pokud nemáte zajištěn dohled. Do vany je lepší napustit méně vody, případně napustit nejprve studenou vodu. Do vany vstupujte až po uzavření přítoku vody. Používání protiskluzové podložky ve vaně i ve sprchovém koutě zvyšuje vaši bezpečnost. Proti opaření je možné opatřit si tepelný regulátor na sprchovou hadici.

Ložnice

Můžete si pořídit pevný polštář (anatomický nebo jinak pevně tvarovaný), který snižuje nebezpečí zadušení. V posteli nekuřte.

Alarm

Existují různé typy elektronických alarmů, které mají čidla reagující na otřesy. Jejich pomocí je automaticky přivolána pomoc příbuzných a není tak třeba, aby s nemocným někdo trvale spal v místnosti. Jednoduchým, levným a zvláště u dětí dobře osvědčeným domácím alarmem jsou rolničky navlečené volně na gumičku – aby neškrtily – na končetinu podle toho, kde pravidelně probíhají křeče. Dohlížející osoba se brzy naučí rozeznat charakteristický zvuk rolniček při záchvatu od běžných pohybů ve spánku.

Televize a počítač

Lidé s epilepsií mohou sledovat televizi a mohou pracovat na počítači. Jen malé procento lidí s epilepsií má záchvaty vyvolávané blikajícím světlem. Pokud je to váš případ, je vhodné zkontrolovat, že používáte kvalitní počítačový monitor s vysokou obnovovací frekvencí (vyšší než 70 Hz) nebo LED displej. Obdobně je možno používat kvalitnější 100 Hz televizor. Obecně platí, že pro citlivé osoby je vhodné vyvarovat se sledování televize ze vzdálenosti menší než 2 metry a ve zcela tmavé místnosti. Jinými slovy je vhodné rozsvítit si v prostoru, kde sledujete televizi, lampu, která do jisté míry vyváží světelné kontrasty („blikání“) na obrazovce. Při používání PC je nutné vyhnout se aplikacím, které rychle střídají světlé a tmavé plochy (hraní akčních videoher).

Uložení léků

Je třeba dbát na to, aby léky byly dobře uchovávány – především uschovány před dětmi a domácími zvířaty. Tabletky jsou snadno zaměnitelné za pamlsky. Nikdy nenoste pohromadě léky a cukrovinky pro děti: dítě, které pozoruje svého rodiče, jak bere léky, se může pokusit o totéž. O výhodách lékovek (organizérů na léky) jsme se už zmínili v kapitole Léky.

Bezpečnostní opatření venku

Aby byl důvod vašeho náhlého stavu bezvědomí rychle odhalen, je dobré nosit spolu s doklady kartičku informující o tom, že máte epilepsii. Požadujte ji po svém lékaři nebo se můžete obrátit na nás, Společnost E, rádi vám ji zašleme.

Jízda na kole

Jízdu na kole byste měli individuálně prodiskutovat s lékařem a měli byste v každém případě používat ochrannou přilbu.

Plavání

Není důvod zakazovat lidem s epilepsií plavání. Je však dobré, aby byl nablízku přítomen někdo, kdo ví o vaší nemoci a je schopen vám poskytnout pomoc při případném záchvatu. Pokud je nablízku plavčík, měli byste jej upozornit, že máte epilepsii. Když nemocný dostane „velký záchvat“ ve vodě, je třeba mu držet hlavu nad vodou po dobu křečí a po jejich skončení jej dostat z vody ven.

Další sporty

Je možno provozovat většinu sportů. U některých je vhodné, aby byl nablízku někdo, kdo je schopen vám poskytnout pomoc. Týká se to například jachtingu, kanoistiky, windsurfingu, jezdectví a horolezectví. Příliš velké riziko však může znamenat například potápění, a proto obecně není doporučováno.

Bezpečnost, ne ochranářský přístup

Diagnóza epilepsie někdy vede k přehnanému omezování nemocného v rodině. Příbuzní by si proto měli uvědomit, že přemrštěná ochrana podkopává sebevědomí a zdravý vývoj člověka. Ochranářský přístup rozhodně není to, co nemocný potřebuje. Člověk s epilepsií může žít běžným způsobem života, aniž by neustále přemýšlel o možném nebezpečí.

První pomoc při záchvatech

Co mám dělat, když někdo dostane epileptický záchvat?

Už víme, že epileptických záchvatů (i těch neepileptických) je řada různých druhů. Každý z nich samozřejmě vyžaduje jinou první pomoc.

První důležitou radou je zbavit se strachu z epileptického záchvatu. Zvlášť tzv. velký epileptický záchvat může svými dramatickými příznaky u nezasvěceného vyvolat pocit, že nemocný se nalézá v bezprostředním ohrožení života. Skutečností je, že úmrtnost v důsledku ojedinělého epileptického záchvatu je velmi nízká.

Druhou radou tedy je nepodléhat v konkrétní situaci panice, ale znát a ovládat několik základních postupů, kterými můžeme být nemocnému prospěšní.

Rada třetí zní naučit se poznat epileptický záchvat a jeho jednotlivé typy (viz též kapitola Epileptické záchvaty).

V neposlední řadě chceme upozornit na fakt, že epileptický záchvat je řadou nemocných vnímán s pocity studu a že zejména pozáchvatové období je obdobím psychologicky velmi citlivým, takže taktní přístup k nemocným by měl být samozřejmostí.

Zopakujme si nyní základní rozdělení záchvatů a zapamatujme si, co každý z nich vyžaduje:

Tonicko-klonické záchvaty

Jde o nejdramatičtější epileptické záchvaty. Projevují se náhlou a úplnou ztrátou vědomí, pádem a křečemi všech končetin, trupu a obličeje, obvykle zprvu spínavými (tonickými), poté rytmickými záškuby svalstva, tzv. křečemi klonickými. Dochází k přechodné zástavě dechu, někdy s doprovodnou cyanózou (namodralým zabarvením kůže a sliznic, způsobeným vyšším obsahem deoxygenovaného hemoglobinu v krvi). Dotyčný si může při křečích žvýkacího svalstva pokousat jazyk, někdy se při záchvatu pomočí či pokálí. V pozáchvatové fázi bývá často zmatený. Vlastní záchvat trvá velmi krátce (většinou méně než 2 minuty), pozáchvatová zmatenost může být i delší.

První pomoc

1. Zachováme klid a pokusíme se uklidnit přítomné.
2. Z okolí člověka prožívajícího epileptický záchvat odstraníme všechny předměty, o které by se mohl poranit. Jestliže to nepřipadá v úvahu (např. u předmětů příliš velkých, horkých či u otevřeného ohně), nemocného co nejšetrněji odsuneme z jejich přímého dosahu.
3. Podložíme dotyčnému hlavu něčím měkkým a uvolníme oděv u krku.
4. Člověku prožívajícímu záchvat rozhodně nerozevíráme ústa a nic do nich nevkládáme, nepáčíme čelist atd.
5. Nebráníme křečím a záškubům.
6. Pokud člověk postižený záchvatem silně sliní, otočíme mu hlavu na stranu, aby se slinami nedusil. Dojde-li ke zvracení, otočíme na stranu nejen hlavu, ale celé tělo.
7. Po odeznění záchvatu osobu uložíme do zotavovací (dříve „stabilizované“) polohy (na bok). Zajistíme přívod čerstvého vzduchu, zkontrolujeme, zda osoba dýchá (pokud nedýchá, započneme masáž srdce a okamžitě voláme záchrannou službu 155), dotyčného přikryjeme dekou a dohlížíme na něj až do doby, kdy se zcela probere a dokáže s námi „normálně“ slovně komunikovat.

Jde-li o člověka, který se už s epilepsií léčí, a nedošlo-li při záchvatu ke zranění, není důvod k akutnímu lékařskému ošetření. Lidi, kteří s epilepsií lékařsky sledováni nejsou, nebo ty, u nichž byl epileptický záchvat první v jejich životě, je nutné převézt k vyšetření do nemocnice. Rovněž lidé, kteří mají po záchvatu známky poranění, by měli být převezeni k odbornému vyšetření. Zejména zde je velmi důležitá všímavost svědků záchvatu, kteří by měli být v případě potřeby schopní popsat lékaři co nejpřesněji průběh záchvatu, charakter křečí a stav pacienta po jeho skončení.

Slyšel jsem, že se dá při záchvatu nebo před ním aplikovat nějaký diazepam do konečníku, který rychle pomůže. je to pravda?

Možností rychlé pomoci pro lidi, u kterých se dá čekat tonicko-klonický záchvat, a z nich pak zejména pro ty, kteří mají před záchvaty dlouhé tzv. aury nebo kteří mívají záchvaty s křečemi dlouhého průběhu nebo v nakupeních, je speciální balení diazepamu s aplikátorem do konečníku (5 mg nebo 10 mg). Diazepam působí protikřečově (antikonvulzivně). Jeho aplikace není bolestivá. Tento léčebný prostředek je možné získat na lékařský předpis (recept) a informace o aktuálním doplatku vám podá neurolog.

Lidé s epilepsií nebo jejich blízcí by jej měli mít stále po ruce – znamená to pro všechny zúčastněné více jistoty a možnost účinné pomoci při epileptickém záchvatu. Je všeobecně známé, že injekci diazepamu může aplikovat pouze lékař nebo zdravotník. Výhodou je proto právě rektální („konečníková“) forma diazepamu, který si může člověk s epilepsií aplikovat sám, pokud cítí, že se blíží záchvat. Mohou mu jej případně podat také např. rodiče nebo příbuzní. Výhodou je rychlé vstřebání účinné látky ze sliznice konečníku, srovnatelné s injekční aplikací. Pokud nebyl aplikován před záchvatem, lze počkat a zavést jej případně až po odeznění křečí. Vzhledem ke společenským bariérám se rektální diazepam nejlépe hodí k použití v domácím prostředí.

Alternativou k rektálnímu diazepamu je obdobně působící bukální midazolam, který se aplikuje do úst mezi dáseň a tvář. I ten je vhodný zejména u pacientů, u nichž záchvatům obvykle předchází aura. Také tento léčebný prostředek je možné získat na lékařský předpis a informace o aktuálním doplatku vám podá neurolog.

Generalizované záchvaty bez křečí (absence)

Jde o náhle vzniklou, většinou krátkou ztrátu vědomí bez křečí. Jde o velmi častý typ záchvatů zejména u dětí. Člověk se při tomto typu záchvatu nechová nijak výjimečně, většinou ustane v započaté činnosti, se strnulým výrazem hledí před sebe. Po skončení záchvatu není zmatený a vrací se k původní činnosti. Na záchvat se ale nepamatuje.

První pomoc: Vzhledem k charakteru záchvatu není první pomoc většinou nutná. Pokud jsme svědky takového záchvatu u dítěte, měli bychom upozornit rodiče či pečovatele na jeho výskyt, neboť jde o typ záchvatu, který nejčastěji uniká pozornosti dotyčného či okolí. I u dítěte již léčeného dochází někdy kvůli špatné informovanosti rodičů i učitelů k nedorozumění – dítě při záchvatu ani po něm nemůže reagovat na otázku nebo splnit uložený úkol.

Ložiskové záchvaty bez poruchy vědomí

Jejich projevy mohou být záškuby či křeče, obvykle lokalizované jen v části těla, zvláštní pocity v některých částech těla, pocity čichové, chuťové, zrakové, sluchové, útrobní, vzpomínkové vjemy, emoční změny, pocity neskutečného, iluze již prožitého nebo nikdy neprožitého.

I u těchto záchvatů platí, že při jejich nekomplikovaném průběhu nejsou zvláštní opatření první pomoci nutná. Nesmírně důležité je však zjistit, zda dotyčný již vyhledal lékařskou pomoc, protože právě tyto záchvaty bývají nejčastěji druhotné při jiném, někdy i velmi závažném onemocnění mozku (cévní nemoci, nádory). Pokud jsme svědky tohoto záchvatu u člověka dosud neléčeného, je to důvodem k vyhledání lékařské pomoci.

Ložiskové záchvaty s poruchou vědomí

Vědomí při tomto typu záchvatů je obvykle pouze zastřené, dotyčný je zmatený, na okolní podněty buď nereaguje, nebo reaguje částečně, často neadekvátně. Nemocný může provádět neúčelné pohyby, jakými jsou například přežvykování, polykání, manipulace s předměty či oblečením apod.

První pomoc: U těchto záchvatů jde především o to zabránit úrazu. Zásady první pomoci jsou tedy podobné jako při celkových záchvatech křečí.

I u těchto záchvatů, zejména tehdy, je-li přítomna delší aura, může velmi účinně pomoci výše zmíněný rektální diazepam nebo bukální midazolam.

Epileptický status (status epilepticus)

Jedná se o dlouhotrvající, neodeznívající záchvat či o sérii záchvatů, mezi kterými se člověk neprobírá k vědomí. V případě, že se jedná o záchvaty, resp. o status celkových křečí, jde o závažný stav spojený s vysokou úmrtností a vyžadující urgentní kvalifikovanou léčbu. Z praktického hlediska bychom měli za status epilepticus považovat záchvat nebo sérii záchvatů, trvající déle než 5 minut.

První pomoc: Je nutné okamžitě přivolat lékařskou záchrannou službu. Ostatní opatření jsou stejná jako u záchvatů celkových křečí a použití rektálního diazepamu (viz výše) by mělo být samozřejmostí. Měli by jím být vybaveni zejména blízcí lidí s epilepsií, u kterých k rozvoji epileptického statu již v minulosti došlo.

Literatura →