Diagnostika epilepsie

Jak lékař pozná, že mám opravdu epilepsii?

Specializovaná zdravotnická centra

Kam mám chodit k lékaři?

Je vhodné obrátit se na specialistu – neurologa/epileptologa, který se zabývá léčbou záchvatových onemocnění. Při potížích s léčbou nebo potřebě dalších vyšetření budete doporučeni na příslušné neurologické oddělení ve vašem místě bydliště nebo přímo do některého z epileptologických center naší republiky. Mezi tato vysoce specializovaná centra na skvělé úrovni patří pracoviště FN Motol, Nemocnice Na Homolce a FN u sv. Anny v Brně. Mezi další odborná epileptologická pracoviště patří pro děti neurologické oddělení v Thomayerově nemocnici v Krči, dále neurologická oddělení v Ostravě a Plzni. V každém kraji postupně přibývá lékařů se statutem epileptologa. Případně se můžete obrátit na sociální pracovníky Společnosti E, kteří vám ochotně poradí, kam se můžete obrátit.

Před návštěvou lékaře

Na co se mě doktor bude ptát?

Aby lékař mohl rozhodnout, zda se ve vašem případě nebo v případě vašeho blízkého jedná opravdu o epilepsii, bude od vás v první řadě potřebovat co nejpřesnější informace. Totéž platí, pokud začnete chodit k novému lékaři. Vyptá se vás na několik hlavních oblastí. Lékař si možná bude chtít promluvit i s vaším partnerem, s rodiči a podobně, aby získal více informací. Doporučujeme vám projít si zvláště před první návštěvou následující seznam a předem se důkladně zamyslet, co všechno bude třeba lékaři sdělit.

Možná predispozice a provokační faktory – lékaře bude zajímat, co mohlo přispět k tomu, že se právě u vás epilepsie projevila.

• Objevila se epilepsie u někoho jiného ve vaší rodině či v širším příbuzenstvu?
• Nastaly během vašeho porodu nebo v poporodním období nějaké komplikace? Např. porod kleštěmi, poranění, nutnost kříšení, pobyt v inkubátoru, infekce a tak podobně?
• Vyskytlo se u vás v dětském věku závažnější nebo horečnaté onemocnění? Měli jste jako děti křeče při horečce?
• Měli jste někdy v životě silné bolesti hlavy, vážnější poranění hlavy, zánět mozkových blan, zánět mozku?
• Byli jste někdy v narkóze? Kdy, kolikrát? Prodělali jste někdy operaci mozku?
• U žen: Jak obvykle probíhá vaše menstruace? Změnilo se na jejím průběhu něco v poslední době? Užíváte antikoncepci? Kolikrát jste rodila? Jak porody probíhaly? Absolvovala jste někdy gynekologickou operaci?

Vývoj vašeho onemocnění

• V jakém věku se u vás objevily první záchvaty? Jaký měly charakter?
• Došlo v průběhu vašeho života ke změně charakteru záchvatů? Objevil se případně s věkem nový druh záchvatů?
• Změnila se nějak s věkem frekvence záchvatů (máte je častěji, méně často)?

Dosavadní léčba a dosud provedená vyšetření

• Jakými léčivy jste byli dosud léčeni?
• Jaké byly dávky použitých léků? Jaká byla jejich účinnost? Došlo při jejich požití někdy ke zhoršení záchvatů nebo k výskytu nežádoucích účinků?
• Jaká vyšetření u vás byla dosud provedena? Jaké měla výsledky?

Popis záchvatů

• V jakou denní dobu vaše záchvaty přicházejí? V noci s vazbou na spánek, po probuzení, nebo v bdělém stavu?
• Popište co nejpřesněji počátek a průběh záchvatu/záchvatů. – Protože u mnohých typů záchvatů dochází k poruchám vědomí, bude možná nutné, abyste tyto informace získali od svědků záchvatu. Zde mohou pomoci členové rodiny, spolupracovníci, kamarádi, učitelé apod. Je tedy dobré, aby o nemoci pokud možno předem věděli a pozorně si všímali všech příznaků: Nastalo bezvědomí? Jak dlouho trvalo? Měli jste křeče? Jak probíhaly? Pokousali jste si jazyk? V kterých místech? Došlo k pomočení nebo pokálení? Mnohým lidem pomáhá všechny tyto informace si zapisovat.
• Co jste dělali v momentě, kdy záchvat nastal? Jakou jste měli náladu? Jaké obtíže jste měli bezprostředně před záchvatem? A po záchvatu? Např. bolesti hlavy, zmatenost?
• Jak dlouho váš záchvat/vaše záchvaty trval/y? Jak často je míváte?
• Nevšimli jste si vy nebo vaši blízcí v poslední době před záchvatem něčeho neobvyklého ve vašem chování, třeba krátkých okamžiků nepozornosti? Nezaznamenali jste například na svém těle stopy zranění, o kterém jste nevěděli, jak k němu došlo? Nestalo se někdy, že jste se ráno probudil/a pomočený/á, s pokousaným jazykem, s krví na polštáři? (Je totiž možné, že sami či s lékařem přijdete na to, že záchvat, který jste považovali za váš první, vlastně úplně první nebyl, že mu předcházely jiné, třeba „malé“ záchvaty nebo záchvaty ve spánku.)
• Vysledovali jste, co vám záchvaty spouští? Předchází jim např. nedostatek spánku, stres, alkohol, dehydratace, zvýšená teplota, u žen menstruace, nějaké jiné specifické okolnosti?

Přidružená onemocnění

Máte nějaké další nemoci? Užíváte setrvale nějaké léky? V jakém dávkování?

Další vyšetření

Jak bude vyšetření probíhat?

Kromě řady otázek můžete očekávat kompletní neurologické vyšetření a po něm podle okolností možná rovněž vyšetření interní a kardiologické, aby se vyloučily jiné zdravotní potíže (poruchy srdečního rytmu, cévní mozkové příhody, nízká hladina cukru atd.). Často dojde také na laboratorní testy (základní biochemické vyšetření). Následovat bude jedno či více technických vyšetření (s použitím přístrojů), možná také vyšetření neuropsychologické.

Na žádné z těchto vyšetření se nemusíte nijak zvlášť připravovat, a už vůbec se jich není třeba obávat – nejsou bolestivá ani jinak náročná, v některých případech snad pouze časově. Spíš výjimečně bývá kvůli těmto vyšetřením nutný kratší pobyt v nemocnici (např. u vyšetření výměny látkové, vyšetření mozkomíšního moku aj.).

Je však nutné zdůraznit, že diagnóza epilepsie je především klinická, tzn. zakládá se na údaji o výskytu záchvatů a přesném popisu jejich charakteru. Žádné vyšetření nemůže tyto informace nahradit a neexistuje vyšetření, které by bylo schopno diagnózu epilepsie jednoznačně vyloučit či potvrdit.

EEG

Co je to EEG?

Jedním z vyšetření, která vás čekají, je vyšetření EEG neboli elektroencefalografie. Přístroj dokáže zaznamenávat elektrickou aktivitu mozku a výsledkem vyšetření je graf zvaný „elektroencefalogram“, což česky znamená „záznam elektrické aktivity mozku“. Tento záznam pak vyhodnocuje specializovaný lékař.EEG je důležitou vyšetřovací metodou při diagnóze epilepsie. S jeho pomocí se někdy dá určit místo vzniku epileptické aktivity v mozku (ložisko, léze). Charakter EEG abnormity může zpřesnit diagnózu konkrétního epileptického syndromu. EEG také v některých případech ukazuje, zda a jak rychle se v průběhu léčby abnormální dráždivost nervových buněk zmírňuje.

Jde o naprosto neškodné a bezbolestné vyšetření, které se může opakovat libovolně často. Připevní vám při něm pomocí elastické čepice na hlavu elektrody (kovové destičky). Žádné oholení vlasů na místech měření vás nečeká. Elektrodami se zaznamená elektrická aktivita mozku, kterou EEG přístroj zesílí a zaznamená ve formě složité křivky, resp. křivek. Vyšetření zpravidla trvá asi 20–30 minut.

Někdy se toto vyšetření provádí ve spánku, protože spánek zvyšuje šanci zachytit epileptiformní abnormitu (jde o tzv. spánkové EEG, které je nejlepší aplikovat po předchozím nevyspání nebo částečném nevyspání).

Velmi časté je však EEG vyšetření s negativním nálezem i u pacientů s epilepsií. Negativní EEG vyšetření tak nedokáže epilepsii vyloučit.

V indikovaných případech se rovněž používá video-EEG monitorace, kdy je registrováno EEG a současně videozáznam. Cílem vyšetření je zachycení epileptického záchvatu k upřesnění jeho charakteru, například při potřebě odlišit epileptický záchvat od záchvatu jiného původu nebo při potřebě přesnější lokalizace začátku epileptické aktivity před plánovaným epileptochirurgickým zákrokem. Vyšetření se provádí za hospitalizace a může trvat 24 hodin nebo i několik dní.

CT a magnetická rezonance

Co to je CT?

Lékař se může rozhodnout také pro další technická vyšetření, kterým se říká neurozobrazovací – pro počítačovou tomografii (CT, z anglického „computer tomography“) a magnetickou rezonanci (MRI). Každá z těchto metod jiným způsobem zobrazuje struktury mozkové tkáně a využívá se u lidí s řadou neurologických onemocnění, tedy i pro lidi s epilepsií. U pacientů s epilepsií má jednoznačně přednost magnetická rezonance a každý pacient s epilepsií by jí měl být minimálně jednou za život vyšetřen.

CT (počítačovou tomografii) lékaři používají hlavně v naléhavých situacích, jako jsou akutní symptomatické záchvaty či epileptické staty, po úrazech a podobně.

Co je magnetická rezonance?

MRI (magnetická rezonance) je v současné době nejcitlivější zobrazovací metodou pro zjišťování mozkových lézí, ve kterých může docházet ke vzniku epileptické aktivity (epileptogenních lézí).

V současnosti mají epileptologové k dispozici ještě další specializovaná vyšetření, která zachycují funkční stav jednotlivých částí mozku. Patří mezi ně zejména SPECT (jednofotonová emisní tomografie), PET (pozitronová emisní tomografie), MRS (magnetická rezonanční spektroskopie), fMRI (funkční magnetická rezonance). Tyto funkčně zobrazovací metody mají v epileptologii význam zejména pro pacienty, u kterých se uvažuje o epileptochirurgickém zákroku (o operaci). Výběr jednotlivých předoperačních vyšetření slouží hlavně k upřesnění polohy epileptického ložiska v mozku.

Cílem všech zmíněných vyšetření je co nejspolehlivěji prokázat či naopak vyloučit diagnózu epilepsie. Pokud už je zřejmé, že epilepsii máte, jde dále o upřesnění druhu (klasifikaci) epilepsie nebo epileptického syndromu a určení původu (etiologie) onemocnění, což není vždy snadné ani jednoznačné. Na některá z těchto vyšetření vás lékař může poslat i opakovaně, ať už proto, že u vás déle trvá hledání optimální léčby, nebo pro kontrolu, jak se u vás nemoc vyvíjí a jestli vám léčba pomáhá.

Léčba epilepsie →