Rozhovory s žáky a studenty o životě s epilepsií

Epilepsie ti může všechno rozbourat. Já si našel alternativy, jak žít dobře, říká Honza

Honza může být inspirací pro mnoho lidí, kteří s epilepsií žijí, ale nechtějí se jí nechat zlomit. Z toho důvodu jsem rád, že společně s Honzou můžeme jezdit na osvětové besedy, na kterých vypráví svou životní cestu a publiku tak zprostředkovává ten nejživější obrázek života s diagnózou. Přestože ho epilepsie v předškolním věku opustila, v pubertě o sobě dala opět vědět. Po několika letech hledání správné kombinace léků se Honza rozhodl podstoupit operaci, a přestože léky musí brát dál, operace Honza nelituje. Zbavila ho velkých záchvatů a zlepšila mu kvalitu života. O epilepsii mluví otevřeně a nestydí se za ni. Do aktivit Společnosti E se zapojil, aby tento postoj mohl předat dál.

Příběh chci sdílet, aby se lidé za epilepsii nestyděli, popisuje Monika svou motivaci

Monika žije s epilepsií od svých sedmi let a do života jí přinesla více ran. Ale jak sama popisuje, má vůči ní postoj asi jako atlet při závodě. Přijde-li nějaká překážka, přeskočí ji a utíká dál. K tomu Moniku vedli a podporují dodnes i její rodiče a kamarádi. Epilepsie je nevítaným hostem v jejím životě, možná spolu nikdy nebudou kamarádky, ale nechce, aby se za epilepsii lidé styděli, aby se cítili jiní. Naopak si přeje, aby neztráceli naději, protože i epilepsie může člověku do života hodně dát.

Cením si toho, že mi spolužáci, učitelka a asistentka pomáhají, říká Amálka

Amálka je skvělá sympatická komunikativní mladá slečna, kterou baví řada věcí, má dva králíky a kocoura. V 5 letech prodělala první epileptický záchvat. Je po dvou operacích mozku a bohužel je farmakorezistentní. Amálka si na rozhovor udělala čas, i když ji zrovna pustili z nemocnice, kde byla po dalším velkém epileptickém záchvatu hospitalizována. Amálka zažívá epileptické záchvaty skoro každý den. Je to neskutečná bojovnice plná pozitivní energie. Povídaly jsme si spolu o jejím životě s epilepsií.