Pomozte prosím mému dítěti ve škole (!) legitimní i legální požadavek rodičů

Úvod

Poskytování léků dětem nebo žákům, resp. určitá potřebná pomoc poskytovaná školou nebo školským zařízením dětem nebo žákům v souvislosti se zdravotními obtížemi nebo onemocněním nezletilého bezesporu patří k opatřením, kterými škola nebo školské zařízení zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů. Vzhledem k absenci právní úpravy je žádoucí podmínky, za kterých lze toto opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví použít, zakotvit ve školním řádu nebo vnitřním řádu školského zařízení.

Pravidla podávání léků, resp. potřebná pomoc poskytovaná dítěti nebo žákovi v souvislosti se zdravotními obtížemi nebo onemocněním dítěte nebo žáka, spadají do kategorie školního řádu nebo vnitřního řádu označené jako „podmínky zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků nebo studentů[1]. Uvedená pravidla v podstatě spočívají v určení podmínek, za kterých lze dítěti nebo žákovi lék podat nebo poskytnout jinou potřebnou pomoc, tzv. zdravotní podporu.

Zdravotní podpora je institut, který představuje určité zdravotní úkony, jejichž provedení nebo nápomoc při provedení není žádným předpisem výslovně upraveno, resp. zakázáno a lze jej provést osobou „laikem“ (např. pedagog či asistent), tedy bez zdravotnického pracovníka[2]. Jeho definice není v právních předpisech explicitně definována. Avšak povinnosti při poskytování zdravotní podpory vychází z mnoha různých právních norem[3], které tvoří rovnováhu práv a povinností ze strany rodičů vůči škole či školskému zařízení, a naopak ze strany škol či školských zařízení vůči rodičům, resp. dětem.

Zákonný zástupce, resp. rodič má povinnost zajistit vzdělání svého dítěte, a to především povinnost zajistit absolvování povinné školní docházky. Dále má rodič zajistit, aby dítě, žák či student řádně docházeli do školy a školského zařízení, informovat školu či školské zařízení o změně zdravotní způsobilosti, zdravotních obtížích dítěte, žáka či studenta nebo o jiných závažných skutečnostech, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání[4].

Škola či školské zařízení mají povinnost zajistit bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů[5]. Smyslem a účelem relevantních právních norem je chránit především děti, žáky a studenty v podmínkách školských zařízení, kdy výše uvedené povinnosti rodičů mají z pohledu dodržování bezpečnosti a ochrany těchto nezletilých osob zcela zásadní význam. Bez těchto informací nemůže škola řádně zajistit bezpečnost a zdraví účastníků vzdělávání.

Pokud tedy rodič řádně splní veškeré své výše uvedené povinnosti a škola odmítne akceptovat, bez jakékoliv relevantní právní (zákonné) opory v právních předpisech, dochází ke zcela zřejmému a zásadnímu nepochopení vzájemných práv a povinností a není zde toliko žádaná potřebná součinnost mezi oběma stranami pro zajištění té nejlepší péče a bezpečnosti dětí, žáků a studentů[6].

Pedagogové či asistenti mohou provádět určité zdravotní úkony kterými jsou příkladmo podání záchranné medikace v rámci první pomoci při epileptickém záchvatu, aby nedošlo k rozvinutí života ohrožujícího stavu – status epilepticus, dohled nad aplikací léku (např. inzulínu nebo dohled u inhalace léku dítěte s astmatem), dohled u příjmu stravy nebo měření glykemie či dohled nad aplikací antihistaminik u dětí s alergií.

Metodická instrukce Ministerstva zdravotnictví a MŠMT ke zdravotní podpoře

V září v roce 2024 byl zveřejněn velmi důležitý metodický dokument, kterým výše zmíněné ústřední orgány poskytly školám a školským zařízením vysvětlení k dané problematice. Cílem daného dokumentu je poskytnutí návodu, jak zajistit spolupráci mezi školou, zdravotníky, rodiči a samotnými žáky, tak, aby byla péče o děti co nejlépe zajištěna a umožnila jim plnohodnotnou účast na vzdělávání a jejich rodičům a školám dodala potřebnou jistotu.  

Ministerstva zdůrazňují zásadu rovného přístupu ke vzdělávání[7], které ukotvují mezinárodní i vnitrostátní právní předpisy. Podle nich by se mělo dostat všem dětem kvalitního vzdělání, k čemuž potřebují zajištění podpůrných opatření. Podmínkou plnohodnotného vzdělávání je ale také vytvoření vhodných podmínek a vhodného zázemí. Primární odpovědnost za zajištění zdravotní podpory dětem nesou v rámci výkonu rodičovské zodpovědnosti zákonní zástupci. Proto vytvoření podmínek pro poskytování jakékoliv zdravotní podpory náleží škole výhradně tehdy, je-li z časových důvodů nezbytné provést příslušné laické úkony jako je medikace apod. během pobytu dítěte ve škole. Pro tyto laické úkony lze žádat přiměřené zajištění zdravotní podpory ze strany školy.

Daná metodika má již svou první přílohu, která se týká zajištění zdravotní podpory dětí s diabetem. Druhá příloha, která by měla být zveřejněna v první polovině roku 2025 se bude týkat dětí s epilepsií. Příloha bude obsahovat praktické kroky vedoucí k zajištění zdravotní podpory dítěte s epilepsií včetně vzorového plánu a žádosti zákonných zástupců o podání léku. 

Právní náhled

Otázky obavy, resp. strachu škol či školských zařízení z odpovědnostních následků či trestněprávní odpovědnosti, je z velké části neopodstatněná. Samozřejmě otázka odpovědnosti je otázkou velmi složitou a nelze ji jakkoliv zobecnit.

Kromě odpovědnosti za porušení zákonné nebo smluvní právní povinnosti ukládá občanský zákoník každému také obecnou povinnost počínat si tak, aby svým jednáním či opomenutím nezpůsobil škodu. Tato prevenční povinnost je základní povinností každého počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného, a to v případě, že tak vyžadují okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života. Prevenční povinnost je nutno chápat jako povinnost, jež se váže pouze k těm okolnostem či situacím, které lze při běžné opatrnosti předvídat. Nejde o povinnost předvídat a nést odpovědnost za všechny situace, které mohou nastat. Nelze to tedy vykládat, že se jedná o absolutní odpovědnost osoby za jakoukoli škodu, neboť se nejedná o objektivní odpovědnost za vzniklou škodu, nýbrž vztahuje odpovědnost na případy, kdy s ohledem na obecnou lidskou zkušenost je možné rozumně předvídat, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, že ke vzniku škody může dojít.

Jedná se tedy o obecnou prevenční povinnost každého, a to bez ohledu na to, z čeho jeho odpovědnost vyplývá. Aby však došlo ke vzniku povinnosti nahradit škodu (újmu), je nutné, aby byly splněny následující předpoklady: (a) porušení povinnosti, (b) vznik škody (újmy), (c) příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody (újmy), a (d) zavinění povinného ve formě úmyslu či nedbalost.

Těžko si lze představit naplnění především onoho zavinění i v nedbalostní formě, když by škola (školka) resp. pedagog postupoval v souladu s odborným vyjádřením lékaře, resp. škola by na základě takovéhoto vyjádření a doporučení přijala potřebná opatření.

Existují situace, které naopak od laiků vyžadují, aby vykonávali činnosti spočívající v poskytnutí pomoci, kdy tyto činnosti, resp. úkony jsou mnohdy vyhrazeny lékařskému personálu. Jedná se o poskytování pomoci v nouzi – tzv. poskytnutí první pomoci.

První pomoc je soubor jednoduchých a účelných opatření, jejichž základním cílem je záchrana života nebo zdraví u lidí postižených úrazem či náhlou poruchou zdraví. I v případech, ve kterých nejde bezprostředně o život, má kvalitně provedená první pomoc svůj význam. Postiženému se uleví od bolesti, zmenší se krevní ztráta, pacient se zklidní, zkrátí se doba celkového léčení, sníží se pravděpodobnost komplikací.

Povinnost poskytnout potřebnou pomoc osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, pokud tak lze učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, je dána zákonem a platí tedy pro každého: neposkytnutím první pomoci se můžete dopustit trestného činu[8].

Poskytnutí potřebné pomoci je třeba tedy rozumět takovou pomoc, která je potřebná k odvrácení, resp. k tomu, aby bylo zabráněno zvýšení nebezpečí smrti nebo další újmy na zdraví osoby. Potřebná pomoc může záležet podle okolností případu i v přivolání sanitního vozu (155) a řízením se pokynů operátora, který je pro tyto případy vyškolen, avšak není to mnohdy to jediné řešení[9].

PODÁNÍ LÉKU V RÁMCI PRVNÍ POMOCI, KTERÝ JE INDIKOVÁN PRO LAICKÉ PODÁNÍ, JE JEDEN ZE ZPŮSOBŮ POSKYTNUTÍ POTŘEBNÉ POMOCI, TEDY ZABRÁNĚNÍ ZVÝŠENÍ NEBEZPEČÍ SMRTI NEBO DALŠÍ ÚJMY NA ZDRAVÍ A PŘEDEJDE SE TAK ROZVINUTÍ  STAVU (STATUS EPILEPTICUS)  

Lze tedy uzavřít, že pokud u dětských pacientů s probíhajícím epileptickým záchvatem je nutné zahájit přednemocniční laickou péči ještě před příjezdem ZZS, je to právě ono poskytnutí potřebné pomoci ve smyslu výše uvedené trestněprávní normy.

Závěr

Nejasná a nepřehledná právní situace nejvíc dopadá právě na děti. Nejde přitom jen o samotný pobyt nezletilých ve škole, ale také o mimoškolní aktivity, včetně výletů, škol v přírodě nebo kulturních a sportovních akcí. Rodiče žáků a studentů s chronickým onemocněním jako jsou epilepsie, cukrovka, astma nebo i potravinové alergie se školami individuálně řeší, zda se jejich děti vůbec mohou některých akcí účastnit stejně jako jejich zdraví spolužáci.

Vždyť právě včasné laické podání záchranné medikace (tzv. rescue indikace) je mnohdy to jediné, co dokáže zabránit rozvoji nebezpečného stavu, který je spojen s rizikem závažné újmy na zdraví dítěte včetně rizika náhlého úmrtí.

Mgr. Kamila Šrolerová
Právnička
Společnost E / Czech Epilepsy Association, z. s.

Text vzniknul pro potřeby publikování v Učitelském měsíčníku.