Epilepsie vstoupila do mého života jako blesk z čistého nebe. Objevila se ve dvou letech a to bez jakýchkoliv předešlých zdravotních komplikací. Hrála jsem si se sestrou na hřišti, když přišel první epileptický záchvat „absence“. Po nástupu do školy se záchvaty zhoršovaly a přicházely už jen velké „grand mal“ záchvaty.

Pro lékaře byla moje epilepsie od dětství, a je až dodnes, záhadou. Nikdy nedokázali s jistotou říct, co nemoc způsobilo a o jakou epilepsii se vlastně jedná. Dlouho jsem ani já sama neměla vůbec tušení o tom, že jsem nemocná. Moje máma měla pro mé záchvaty vždy připravené vysvětlení a ani ve škole nikdo nic nevěděl. Rodiče mě vychovávali jako zdravé dítě a po boku o rok mladší sestry jsem musela držet krok. Nějaké úlevy nebo odpočinek nepřicházel v úvahu.

hiker-1149898_1280

Rodičům jsem dlouho nemohla odpustit

Čím jsem však byla starší, tím bylo vysvětlování složitější. Začala jsem se postupně o nemoc zajímat sama. Trvalo to dlouho a až po studiu na vyšší odborné škole, kde jsem psala absolventskou práci o epilepsii, jsem se detailně seznámila se specifiky nemoci. Po shrnutí všech informací a objevení různých nástrah, jsem rodičům nemohla dlouho odpustit.

Často jsem přemýšlela:„Proč se mnou víc nemluvili, nebrali na mě větší ohledy?“. Proč, když jsem cítila, že mi není dobře, mě táta nenechal v posteli a místo toho mě nutil do různých náročnějších věcí a neustále mi opakoval „musíš, zvládneš to, pokračuj!“.

Musela jsem se k nemoci postavit čelem

Dnes je mi 25 let, studuji sociální práci na vysoké škole, bydlím s přítelem daleko od rodiny a s odstupem času všechno vidím jinak. Jsem vděčná za to, že se mnou nejednali v rukavičkách. Místo toho mě naučili samostatnosti a nabídli mi krásný a kvalitní život, kde epilepsie nezaujímá dominantní pozici.

Epilepsie se mi od dětství zlepšila, stále se však sem tam objeví záchvat i nějaké to zaškobrtnutí (pozlobí nálada i paměť). Jedno však vím jistě. Kdyby rodiče nenaléhali a nenutili mě postavit se nemoci čelem, nikdy bych nedokázala být taková, jaká jsem dnes. A nejsou to jen rodiče, je to i epilepsie, která mě naučila nejen pokoře, ale i respektu k sobě i k druhým.

Přála bych všem, aby našli sílu, nevzdávali své sny a bojovali, i přes to že jim nemoc bude házet klacky pod nohy! VYDRŽTE!

 

Líbí se vám, co naše Společnost E dělá?

Společně toho dokážeme víc!

Řídíme se tím, že člověk by měl pro dobrou věc udělat alespoň to málo, co dokáže zvládnout. S vaší podporou dokážeme nabídnout více služeb pro více lidí s epilepsií

 

Sdílet také můžete náš vzdělávací balíček pro pedagogy “Nebojte se epilepsie”. Balíček obsahuje výukové materiály pro žáky i učitele, vzdělávací film “Upadni a choď” i spoty o první pomoci při epileptickém záchvatu, které byly součástí nedávné kampaně #zadnoupaniku.

edukacni_balicek